Slíbil jsem, že když už píšu ten radotínský Šemík, tak také občas přispěju na šachové stránky Caissy. Začnu zajímavým turnajem - 2. ročníkem Zvolského rapidu, který se hrál v sobotu 25.4.2009. Protože mě však na našem webu předběhl Honza Framberk, bude to zčásti doplnění a zčásti reakce na jeho článek.
Hned na úvod se sluší napsat, že zvolští „Medvědi" uspořádali moc pěkný turnaj (stavím ho jen kousek za náš Caissa Open :-)) a díky štědrému sponzorovi a spoustě cen se sešla i velice kvalitní konkurence. Už na loňském 1. ročníku měla Caissa silné zastoupení v podobě Jindry Nováka, Honzy Framberka, Jirky Hally a Otíka Arona. Stejně početná sestava z našeho oddílu si zahrála i letos, když ostřílené matadory Honzu a Jindru tentokrát doplnili Luděk Sedlák a Petr Buriánek, k nimž navíc můžeme připočítat hosta našeho áčka Jirku Tejkala.
Honza o sobě napsal poměrně zdrženlivě, nechtěl sám sebe přechválit, ale to, co dal skromně do závorky (že v 2. kole porazil Lukáše Černouška), je jeho obrovským úspěchem a stalo se největší senzací turnaje. Sluší se doplnit: IM Lukáš Černoušek, ELO 2423, nejvýše nasazený. Škoda, že na turnaji prohrál ještě jednou (s Přibylem), jinak by si Honza připsal výhru nad vítězem turnaje. Takhle může říkat „jen", že ho o vítězství připravil. Honzovo 12. místo je velice slušné, a jistě by bylo ještě o fous lepší, kdyby měl trochu větší štěstí na soupeře (z první čtyřky nepotkal jedině Přibyla). Jindra Novák je v podobných turnajích obávaným bijcem a budí respekt i mezi soupeři s podstatně vyšším elem, mimo jiné přijel ověnčen prvenstvím z rapidu v Mělníce (turnaj „Mělnická věž" se hrál před týdnem a Jindra ho vyhrál s náskokem 1,5 bodu; se soupeři se nepáral, o čemž svědčí stoprocentní zisk 7 ze 7!). Ti, co si přijeli pro ceny, se ho právem obávali: „Bacha, je tady Černoušek, Přibyl a Novák", šel hlas sálem. I Jindru ale raketový start nasměroval k nejtěžším soupeřům a nakonec skončil s 5,5 body jako 20. Může ho těšit aspoň to, že jeho blicky s kolegou Melichem v přestávkách mezi koly byly pokaždé obkrouženy hroznem diváků a měly větší sledovanost než rozhodující partie na prvních šachovnicích. Skoro to vypadalo, že pořadatel nečeká, až se dohraje poslední partie kola, ale „až mistři dohrají svou dvakrát flekovanou blicku" :-).  Na 5 bodech skončil Jirka Tejkal a na 4,5 Petr Buriánek, kterého opět zradily zčásti nervy a zčásti věžové koncovky. Oběma by slušel bodík navíc, ale v podobných rapidech je to otázka štěstí.
O sobě napíšu trochu obšírněji, je to však zajímavý příběh a doufám, že nebudu nudit. Na turnaj jsem byl natěšený, z Radotína je to kousek a plánoval jsem si cestu na kole. Dva kolegové mě však požádali o odvoz autem, takže z cyklistiky sešlo. Měl jsem však ještě jeden problém: nejmladší dcera měla ve škole den otevřených dveří, na který se chystala 14 dní, recitovali tam básničky a moc stála o to, abych se na ni přišel podívat. Takže můj plán byl: odehrát dvě kola, třetí partii dát pokud možno rychle za remis, odjet do Radotína a vrátit se včas na další kolo, nebo aspoň dřív, než mi spadne praporek. Plán měl bohužel trhlinu: Díky tomu, že jsem první dvě partie vyhrál, jsem dostal silného soupeře s ELO skoro 200 nade mnou, kterému jsem coby outsider, navíc černými, těžko mohl předem nabízet remis. K tomu bylo potřeba nejdříve vyrovnat hru, případně raději získat malou výhodu. To se kupodivu podařilo, ale tím spíš se remisová nabídka zdála panu Křížovi podezřelá. Patrně ji pokládal za důkaz, že se ho bojím, takže ji odmítl a dopadlo to tak, jak muselo. Partii jsem prohrál a co je horší, trvala téměř 40 minut. I tak jsem vyrazil autem do Radotína (ne tedy na kole, jak napsal Honza Framberk), do školy dorazil právě včas, ale díky časovému skluzu a dopravní zácpě jsem partii 4. kola nestihl a prohrál ji kontumačně. To se však ve švýcaru ukázalo jako skvělá turnajová taktika :-). Neměl jsem co ztratit, navíc dostal dva lehčí soupeře a nakonec se propracoval k 6 bodům a 17. místu (podle nasazení jsem měl být 37.). Některé partie se mi docela povedly a nejvíc asi ta z posledního kola, kde jsem si černými dovolil zahrát Traxlerovu variantu ve hře dvou jezdců v obraně: 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6 4.Jg5 Sc5!?. Někteří kolegové šachisté kroutili nevěřícně hlavou, ale vysvětlím, proč sám považuji volbu této varianty za vynikající: 1/ Dá se očekávat, že v „normální" partii by mě silnější soupeř, navíc bílými, nejspíš strategicky přehrál, kdežto takhle se může stát cokoli; 2/ Soupeř očekává, že kdo si dovolí jít do této varianty, musí ji perfektně znát, nejspíš ji měl krátce před partií na šachovnici. Nemohl tušit, že černý dost blufoval a že jeho hra je z velké části založena právě na takovýchto „podvodech" (svému soupeři Pavlu Jirmanovi se tímto omlouvám). Mohu-li parafrázovat Járu Cimrmana, tak „s touto variantou jsem se už dobrých 25 let nesetkal, a před tím taky ani jednou" :-). (Abych nekecal: Pravdou je, že jsem kdysi tah 4...Sc5 skutečně hrál, dokonce korespondenčně, ale bylo to před více než 25 lety.) Zapamatoval jsem si plán útoku a několik špeků a spoléhal na to, že ani bílý nemůže znát všechno. A to se taky potvrdilo. Wow!
Omlouvám se, že podstatnou část článku jsem věnoval sám sobě, ale nedalo mi to a musel jsem napsat, že se mi taky občas povede něco jiného než vyhrávat zdechlé partie na čas (Martin Krejčí z Říčan mi to snad už prominul) nebo naopak nastavovat figury v rozhodující partii zápasu v Brodcích (pana Feirfeila srdečně zdravím) :-).
Příběh má ještě jednu pointu. Turnaj měl velké lákadlo - losování šachových komputerů. Štěstí se usmálo na náš oddíl, ze tří komputerů připadly dva do Caissy Úholičky - jeden získal Petr Buriánek, druhý já (třetí zmíněný pan Feirfeil z Brodců). Kdo si představoval Mefisto, ELO 2500, či něco podobného, byl ovšem zklamán. Je to hračka, která připomíná kalkulačku, jaké se dávají coby reklamní dárek k nákupu jiného zboží. Z šachového hlediska umí podle pravidel tahat figurkami (ještě jsem nevyzkoušel, zda zná i pravidlo o braní mimochodem :-)), jeho hráčská úroveň je v podstatě nulová. To nekritizuji, naopak chválím chytrý marketingový tah pořadatelů. Pro děti ale zajímavá hračka. Nevím, co na to říká další „šťastný výherce" Petr Buriánek, ale já tu svou výhru věnuji pořadatelům Caissy Openu, klidně ji Radime můžeš zařadit mezi ceny nebo udělej podobnou losovací tombolu.
Tak to je vše. Turnaj byl fakticky pohodový, nijak ho nenarušily ani běžné incidenty, které jsou pravidelně k vidění i jinde - např. to, že byl po několika kolech vynesen ze sálu totálně tuhý pan Mrňa, už překvapilo jen málokoho. Takže: budete-li za rok váhat, kam se vypravit  na pěkný turnaj, nenechte si ujít 3. ročník Zvolského rapidu v sokolovně ve Vraném.

P.S. Pokud vás, milí čtenáři, ty moje kecy nudily, tak se omlouvám a příště už budu stručnější.

Luděk Sedlák