I když se loňská sezóna našemu "áčku" příliš nevyvedla, konec vše napravil a s odřenýma ušima jsme se nekonec zařadili mezi dvanáctku vyvolených a postoupili do krajského přeboru. Už před jeho zahájením jsme ale tušili, že to procházka růžovým sadem rozhodně nebude. Kvůli termínovým kolizím s jinými soutěžemi jsme museli soupisku ochudit o naše milé hosty Karla Vlacha a Janu Sochorovou a bylo víceméně jasné, že nás boj o postup opravdu, ale opravdu nečeká.
A první kolo, domácí zápas s družstvem Kostelce n. Č. Lesy tyto nepříliš otimistické prognózy bohužel potvrdil. Že jsme dostali výprask 5,5 - 2,5 by ještě tolik nevadilo. Ale jen půl bodu na prvních pěti šachovnicích, to opravdu není mnoho, že?
Za čtrnáct dnů jsme jeli do Kolína, a scénář se, alespoň vepředu, zopakoval. Opět půl bodu z prvních pěti, a to ještě já jsem tu půlku vydřel z úplné "zdechliny". Ale vzadu, kde nás ze zámoří posílil Marek, už se zablýskalo na lepší časy a tak celkovým výsledkem byla jen těsná prohra 3,5 - 4,5.
Před třetím kolem jsme si s Honzou řekli, že ještě jednou postavíme v podstatě základní sestavu, a teprve v případě třetího neúspěchu přijmeme nějaká opatření. Náš soupeř, Lysá nad Labem C, sice přijel v mírně kombinované sestavě, ale ani tak jsme se jako favoriti necítili. Ovšem odhodlání bojovat tady bylo, a zápas se opravdu začal vyvíjet nadmíru příznivě. Po hodině hry jsme nikde nestáli podezřele a tu a tam se začala rýsovat i nějaká ta výhodička.
Nejdříve černými bez problémů remizoval Luboš, a po nějaké chvíli jsem i já přijal trochu překvapivou remízovou nabídku svého kdysi bohémáckého svěřence Mirka Šmída. Pozici sice byla ještě dost nejasná, ale vyrovnaná a asi s možností opakování tahů. V tu chvíli jsme už minimálně ve dvou partiích stáli jasně líp. Radek totiž využil hrubých pozičních chyb svého soupeře v holandském stonewallu a po výměně dam uzavřel soupeřova střelce na c8 s prakticky vyhranou pozicí. Výborně stál i Milan, i když v jeho partii se mohlo ještě stát lecos. Ale hlavně, ještě stále nikdo nestál hůř - a to se nám už dlouho nepovedlo.
Přesnou časovou posloupnost skončených partií si bohužel nepamatuju, ale rozhodně nejsuverénněji si tentokrát poradil Jindra, který soupeřovu trochu riskantní hru ztrestal výborným technickým výkonem. Radek získal dokonce celou figuru, ale v pěšcové koncovce se střelcem navíc se dopustil nepřesnosti a pozice najednou silně připomínala pevnost - naštěstí ale jen chvilku. Tomáš postavil černými v zavřené sicilské celkem standardní a dobrou pozici, po výměně dam ale nepokračoval přesně a umožnil soupeři vytvořit dva spojené volné pěšce, kteří partii nakonec rozhodli v náš neprospěch. Poté po vyrovnaném boji bez znatelného porušení rovnováhy remizoval Pavel, a vedli jsme tedy o bod při dvou neukončených partiích.
Ty ale stály za to až do úplného konce. Milan získal po zajímavé kombinaci a následující soupeřově hrubce obrovskou materiální výhodu, ale soupeř začal uhánět oběma krajními pěšci do dámy a výsledek byl najednou na vážkách. Rozhodla až druhá soupeřova chyba v pozici už jasně remizové. Honza na poslední šachovnici válčil ve své oblíbené sicilce se střídavými úspěchy a dost dlouho nebylo jasné, kdo vlastně stojí líp. I tady prošel jeho soupeř kolem velmi nadějné možnosti, ale nakonec rozhodl Honzův pěkný taktický obrat.
I v celkem pohodovém zápase byl tedy závěr poněkud infarktový, ale nakonec jsme všechno zvládli, vyhráli v poměru 5,5 - 2,5 a mohli si užít listopadového sluníčka na zahrádce naší oblíbené úholičské hospůdky.
Z napínavého zápasu si můžete přehrát tři ukázky.