K předposlednímu zápasu krajského přeboru jsme nastupovali s vědomím, že pro klidný spánek před posledním kolem potřebujeme vyhrát. Remíza nic neřešila, a prohra – tu si, myslím, nikdo z nás ani nepřipouštěl. Naším soupeřem byl další horký kandidát sestupu, družstvo Bohemie Poděbrady, velice oslabené nedávnou smutnou událostí – úmrtím jejich „jedničky“, teprve dvaadvacetiletého Martina Veseckého.
Obě družstva nastoupila prakticky v nejsilnějších sestavách, všichni jsme věděli, o co jde. Zdá se ale, že naši borci si s nepříjemnou situací poradili o dost lépe, navíc i papírové předpoklady mluvily v náš prospěch. A do třetice - panu Doležalovi, soupeři Honzy Framberka, záhy po začátku zápasu zazvonil mobil. Rozhodčím zápasu byl kapitán hostí Daniel Kaplan, který bez zaváhání prohlásil Honzu vítězem partie, a od této chvíle už jsem o výsledku zápasu neměl pochyb.
Tomáš totiž vzápětí zremizoval svou partii, která ani na okamžik nevybočila z bezpečné rovnováhy, a partie Vanka (2155) – Kaplan (2070) už byla prakticky vyhraná, když soupeř založil svou italskou více než podezřele. Dá se říci, že zápas jsme měli v tu chvíli bezpečně pod kontrolou, určité potíže snad měl v partii s Janem Fialou (1972) jen Martin Dungl (2050). Ten nejdřív víceméně bránil pozici s isolovaným pěšcem, a ve druhé fázi boje musel hrát velmi přesně nepříjemnou koncovku jezdce proti střelci při pěšcích na obou křídlech. V obou případech byl ale Martin úspěšný a partii nakonec zremizoval. Dlužno podotknout, že náš hráč se vrátil v sobotu v noci z lyžování ve Francii a na zápas přijel z Prahy na kole – jeho výkon skutečně zaslouží ocenění.
A dále zase – jako obvykle – podle šachovnic. Já jsem svou výhodu (ovšem s velkým přispěním soupeře) uplatnil už ve 21 tazích, Radek Vevera (2120) získal černými v blokovaném Caro-Kannu proti Václavu Novákovi (2063) malou výhodu, kterou trpělivě stupňoval až do zcela vyhrané koncovky. Na čtvrté desce Luboš Maršálek (1985) předvedl proti Karlu Doležalovi (1992) ukázkový sicilský protiútok na dámském křídle, Michal Cvikl (1995) zase s p. Štěpánkem (1875) trpělivě manévroval a nakonec využil nevhodné aktivity soupeře. Jen Pavlovi Otrubovi (2044) se závěr partie s Pavlem Němečkem (1748) vůbec nepovedl. Soupeře sice ve výměnné francouzské přehrál, ale pak se při realizaci zamotal do vlastních sítí, ztratil kvalitu a rychle i partii.
To už ale na naší radosti nic nemohlo změnit, přesvědčivě jsme vyhráli a vzhledem k příznivým výsledkům navazujících skupin druhé ligy jsme už před posledním kolem zachráněni. Nicméně pro příští sezónu máme pár námětů k přemítání, žádná sláva to letos nebyla.
Všechny partie si se stručnými poznámkami můžete přehrát níže.