O zápase 7. kola KP mezi Caissou Úholičky A a družstvem KŠ Říčany B mi nikdo žádný článek neposlal, takže jen zmíním další  v podstatě zaslouženou porážku v poměru 2,5 – 5,5.

V kole osmém jsme zajeli za dalším tradičním soupeřem do Zásmuk, kde své zápasy v tamější hospodě hraje družstvo Kostelce nad Černými Lesy. A i zde se bohužel potvrdilo, že v téhle sezóně ve formě nejsme a že šachové božstvo, jehož jméno náš klub nese, se asi hodně zapotí, pokud nám bude chtít pomoci s udržením v soutěži. Prostě to skoro nikomu z nás nejde, a výpadky postihují střídavě prakticky všechny hráče na naší soupisce. Přitom většina soupeřů taky nehraje šachy bůhvíjaké, ale většinou jim stačí nedělat moc chyb a čekat na ty naše.

Zápas začal docela přívětivě, soupeř totiž nastoupil bez prvních dvou hráčů, a tak se stalo, že jsme ratingově měli na většině šachovnic mírně navrch. Jenže výpovědní hodnota tohohle číslíčka je, jak se opakovaně ukazuje, na naší úrovni nevalná. Asi nejdrastičtěji se to tentokrát projevilo v partii Koyš – Vanka, kterou jsem sehrál asi tak na úrovni průměrného mladšího žáčka – a to, prosím, ani v nejmenším nepřeháním. Soupeř mi jen posbíral, co jsem mu nabídl, a partii zakončil jednoduchou taktikou, kterou jsem taky přehlédl. Takže jsme rychle prohrávali, Tomáš černými s Pataridisem asi celkem rozumně remizoval, ale další nulu ve svižném tempu přidal bílými proti L. Suchému Mirek Vaic. Ten zase po oběti figury přehlédl, že soupeř vymění dámy a je po všem. Poměrně slibně vypadající pozici převedl do remízového přístavu i Radek se Z. Pláškem, zato Luboš proti našemu bývalému spoluhráči Jindrovi Novákovi pěknou pozici dokonale pokazil a věžovku už si Jindra jen pěkně užíval.

Takže jsme krátce po poledni prohrávali 1-4 a i když dvě pozice (Honzova se Štefanem Koperem a Michalova se starším z obou Mirků Formanů) vypadaly přivyhraně, totálně zablokovaná šachovnice v partii Bechyně – Dungl nedávala prakticky žádnou šanci na zisk alespoň jednoho bodu. Po značných peripetiích a oboustranných nepřesnostech jsme obě zmiňované partie skutečně vyhráli, Martin požádal o další espreso a s hlavou v dlaních trpělivě pokračoval ve zkoušení soupeře v naprosto remízové koncovce lehkých figur.

Přiznám se, že už jsem byl jako na jehlách a několikrát jsem se octnul v pokušení Martinovi naznačit, aby partii už konečně dal za remis. Naštěstí ve vedlejší místnosti běželo olympijské hokejové finále a v hospodě točili výtečného lobkowicze. Takže jsme usedli k televizi, a za chvilku přišel z hrací místnosti jako vždy usměvavý Honza a oznámil nám, že Martin partii opravdu vyhrál. Jeho zkušený soupeř totiž místo bezpečného udržení nerozhodného výsledku zvolil pokus o výhru, který byl možná i korektní; ale přepočítal se a partii prohrál.

Naše patronka Caissa se tedy tentokrát opravdu činila, Martinovi ovšem patří obrovské poděkování za vytrvalost a bojovnost, kterou nám všem daroval možná důležitý zápasový bod. Výsledek 4-4 nám ovšem v boji o záchranu zatím nijak zásadně nepomohl, pokud se něco nezmění (samozřejmě k lepšímu!) tak nevím, nevím…

Šachový materiál z posledních utkání příliš k publikaci nevybízí, tak něco snad sesmolím po příštím kole, kdy už půjde opravdu do nejtužšího.

Komentáře

Anketa