Úholičky-Bakov 4:4
Do nového roku jsme vstoupili cennou remízou se silným družstvem Bakova, které do krajského přeboru vloni sestoupilo po jednoročním nahlédnutí do druhé ligy (podobně, jako se před několika léty podařilo nám).
Zápas se od začátku odvíjel ve velice bojovném duchu a jeho výsledek bylo hodně obtížné předvídat, a to až skoro do konce. První byla rozhodnuta (bohužel v náš neprospěch) partie Honzy Framberka, jehož dost násilné pokusy o získání převahy černými v budapešťském gambitu skončily ztrátou figury. Ale hned vzápětí kontroval - bílými matovým útokem v drakovi - Radek, takže vyrovnáno. V tu chvíli jsem ovšem já stál moc a moc podezřele, netakticky jsem se uchýlil k pasivní obraně a to mi nesvědčilo ani v mých lepších časech. Ale například Tomáš z rovné pozice začal rozvíjet docela zajímavý útok na krále, a ostatní partie se zdály být přinejmenším nejasné.
Mimochodem, rovný materiál byl skoro výjimkou: Karel obětoval (nebo ztratil :-) pěšce za volné linie pro dvojici střelců, Luboš získal kvalitu (ale soupeřova poziční kompenzace tam určitě nějaká byla), Aleš taky (tam byla soupeřova kompenzace nesporná).
Podstatná pro další vývoj zápasu byla v první řadě hrubka mého soupeře Jardy Záhorbenského, který v přivyhrané pozici elementárním obratem ztratil figuru a rázem jsme vedli. Jenže hrubku udělal a rychle prohrál i Karel (zase vyrovnáno), pak vyhrál Tomáš po pěkně vedeném pozičním útoku (s jednou vadou na kráse, ale o tom níže) a za příznivého stavu 3-2 zbývaly tři partie.
Dlouho dobře - a v jedné chvíli i na výhru - stál s černými Honza Štursa, ale jako už po několikáté mu štěstí nepřálo, výhodu postupně ztratil a nakonec se dostal do obtížné věžovky, kterou nakonec prohrál. Problémy se daly tušit i u Aleše, který se tak dlouho pokoušel o výhru, až to "přepískl" a soupeřův volný pěšec rychle rozhodl v náš neprospěch. Takže nakonec celkovou remízu zachránil po výborném výkonu Luboš, který otevřel hru a slavně zvítězil nad naším dobrým známým Martinem Bargelem.
Zápas byl neobyčejně bojovný, napínavý, a výsledek nakonec asi zasloužený. My ještě musíme pro klid duše aspoň jednou naplno zabodovat, ale pokud budeme hrát takhle, nemám obavy.
Po zápase jsem pozval na kafe svého přítele Houdiniho a spolu jsme se podívali na všechny partie. A jako vždy pří této příležitosti jsem se nestačil divit, co všechno se v zápase mohlo stát. O pár strojových poznatků bych se chtěl s vámi podělit - proto taky článek vychází až teď.
První diagram pochází z partie Jandourek - Štursa, zahájené dosti originální verzí mého oblíbeného Trompowského útoku 1.d4 Jf6 2.Sg5. V poněkud "nečitelné" pozici udělal bílý přirozený tah 22. Rc1, který je však současně (a poněkud překvapivě) docela hrubou chybou.
Jak ji měl černý potrestat, a co měl správně bílý zahrát?
V partii se dále stalo 22... Rac8 23. Rd1 Nf3+ 24. Kh1 a bílý se tlaku černého ubránil, pozici zjednodušil a nakonec vyhrál věžovku
Na druhém diagramu měl černý ustoupit napadenou dámou na h3. Zvolil však chybné 29... Qh5, čehož bílý využil k pěknému obratu, který si asi všichni z áčka ještě pamatují. V dalším průběhu však Luboš nepokračoval úplně přesně.
Zkusíte najít přesný postup k získání rozhodujídí výhody bílého?
Třetí diagram ukazuje zajímavý moment z partie Hruška - Garšic. Bílý trpělivě zvětšoval svůj tlak a v zobrazené pozici jeho těžké figury dominují. Houdini mi ukázal docela nečekanou vyhrávající kombinaci, řekl bych, že typicky počítačovou a proto obtížně k nalezení.
Zkusíte tuto kombinaci přesto objevit?
V partii se stalo 32. h5 Qe8 33. Qc1 (33. e5!) 33... Qd7 34. Rc8?? (přehlédnutí hyzdí jinak pěknou poziční partii) Nb7? (partii mohlo úplně otočit 34... e5! 35. Nh2 exd4 36. f3 d3) 35. e5 f5? (poslední chyba, nutné bylo 35... Nd8 36. Qc4 +/-) 36.gxf5 exf5 37. Qc2 Rf7 38. Qc4 Na5 39. e6! Qb7 40. exf7 Qxf3 41. f8=N+ 1-0
Řešení prvního diagramu:
Černý měl zahrát rázné 22... Qf3! 23. Qxf3 Nxf3+ 24. Kh1 Bh6 25. Rd1 Rfe8 a blý nezabrání proniknutí věže na druhou či první řadu s vyhranou pozicí černého (stejný obrat se stejným výsledkem byl možný ještě o tah později). Bílý měl ovšem vložit 22. Rf4! Nf5 23. Rxb4 a stál by docela dobře.
Řešení druhého diagramu:
Stalo se nejprve správné 30. Nf6! Rxf6 31. Bxf6 Ne6, a nyní měl bílý pokračovat drtivým 32. Rh4! Qg6 33. Rg1 a černý nemá nic lepšího než Qxf6 34. Qxf6 gxf6 35. Rxh6 Nd4 36. Rxf6 Nxe2 37. Rg4 a bílý stojí hladce na výhru. V partii se stalo méně průrazné 32. Rbg1 Qf7, po kterém se ještě chvíli hrálo. Partie pokračovala i nadále zajímavě 33. Bc3 Kg8 34. Rh4 Bg5 35. Rhg4 Qe7 36. h4 Bh6 37. Bf6 Qf7 38. Bc3 Re7 39. R1g2 Kf8 40. Be5 Rd7 (40... Re8) 41. Qb5 g6 42. Qc6 Qe7 43. Bf6 Qe8 44. h5! a je hotovo, pěkný výkon! g5 45. Bxg5 Bxg5 46. Rxg5 Nxg5 47. Rxg5 Qxe2 48. Qf6+ Rf7 49. Qh8+ Ke7 50. Re5+ Qxe5 51. Qxe5+ Kd7 52. Kg2 1-0
Řešení třetího diagramu:
Do vyhrané koncovky vedlo tiché 32. Rc8! Re8 (hrozilo 33. h5 s dalsim Db8) 33. Ne5!! fxe5 34. h5! exf4 35. hxg6+ Kxg6 36. Rxe8.
názory k článku
Luboš - 21.01.2012 11:47
Jo, jak už to tak občas I v krajské soutěži někdy bývá, výhoda se v některých partiích převalovala z jedné strany na druhou a zápas mohl dopadnout jakkoliv. Myslím že bojovné utkání bez remis jistě nadělalo I trochu vrásek oběma kapitánům. Jako poslední se tam tedy hrála moje partie s Martinem a řekl bych, že stejně tak jako naše minulé duely, byla celkem zajímavá a \"koukatelná\". Rozhodovalo se tam I o nějakém bodovém zisku pro naše družstvo a tak moje výhra byla \"povinná\" a radost z úspěchu pak dvojnásobná.
Na závěr jen malou poznámku k naší diskusi o psaní a o čtenářích. Psát něco o utkání až týden poté, mně osobně přijde již trochu pozdě. To již není aktuální a stačí tam dát třeba jen nějaký ten diagram.
Míla - 21.01.2012 11:51
Tak zkus Luboši něco napsat sám a dřív (nejlépe v Notepadu a nebo třeba i ve Wordu), já to na web s radostí pověsím!
Luboš - 21.01.2012 12:18
hmm, když já většinou nemám takový přehled o ostatních partiích jako třeba ty. Já bývám zpravidla plně ponořen jen do své partie a proto bych také třeba nemohl být kapitánem. Ty ale komentuješ pěkně, jen tak dál. Jen by to chtělo dát to tak do středy.
