Podruhé součástí Grand Prix

Sešla se o něco slabší účast než před rokem, ale přesto úctyhodná: Celkem 108 účastníků, z toho 1 velmistr, 5 mezinárodních mistrů, 1 mistr FIDE, 1 mistryně FIDE; 8 šachistů se mohlo pyšnit hodnotou elo nad 2300. Taková byla startovní listina 6. ročníku turnaje Caissa Open dne 22. května 2010 v Libčicích, který byl už podruhé zařazen do Grand Prix ČR v rapid šachu, navíc letos se poprvé hrál i jako přebor Středočeského kraje.

Než se pustím do povídání o turnaji, začnu poněkud netradičně, osobně. Před rokem jsem tiše záviděl Honzovi Framberkovi, jemuž computer vybral v prvním kole soupeře nad jiné udatného - GM Lázničku. Sám jsem se s velmistrem dosud nikdy neutkal, aspoň ne v partii jako rovný s rovným, protože simultánky se, jak známo, nepočítají. Proto jsem při pohledu na los prvního kola div nevyskočil radostí. Šachová bohyně Caissa vyslyšela mé přání, začínám na druhém stole na pódiu a mým soupeřem nebude nikdo menší než velmistr Petr Velička!

Vím, že čtenáře zajímá především průběh turnaje, boj o prvenství a vzájemné souboje favoritů. Kdysi jsem ale slíbil, že až se střetnu s nějakým šachovým esem, podělím se o své pocity outsidera, předhozeného jako kořist lvům. Koho to nezajímá, ať další kapitolu klidně přeskočí. Kdo vydrží, třeba se dozví, co ještě nevěděl - jaký je rozdíl mezi velmistrem a šachovým amatérem, který to nedotáhl dál než k první výkonnostní třídě.

Partie s velmistrem

K partii nastupuji bez bázně a hany, v šachovém dresu Caissy Úholičky, který mi nosí štěstí, a čekám na slavného soupeře. Strach z něj na první pohled nejde. Přichází rovněž v dresu, ale fotbalové FC Barcelony. Zřejmě mu také nosí štěstí, měl ho na sobě v Libčicích už loni. Seznamte se: GM Petr Velička, ŠK GEOFIN Ostrava, ELO 2447, ověnčen úspěchy z našich i mezinárodních turnajů, spolutvůrce skvělé partie s Davidem Navarou na nedávném mistrovství republiky. Podává mi ruku a zahajuje partii tahem královského pěšce. Proti němu sedím já, Luděk Sedlák, Caissa Úholičky, ELO 1958. Ani ze mne strach patrně nejde. Úspěchy zatím neověnčen, spolutvůrce mnoha obyčejných partií s kamarádem Jiřím Hallou a soupeři okresního, nanejvýš krajského formátu. Odpovídám tahem e5 a zvědavě sleduji soupeře v očekávání věcí příštích.

GM Velička se rozhoduje pro klidnou italskou hru. Volí nenáročnou výstavbu s tahem d3, nikam nespěchá, hraje klidně a pomalu. Čekám, kdy už přijde nějaký ten velmistrovský tah, úder, kterým mě zničí a zašlape do země, ale pořád nic. Velmistrovy tahy jsou úplně obyčejné, mám pocit, že na jeho místě bych je hrál sám. Bráním se standardně, stojím si docela dobře, nebo ne? Nic mi nehrozí, žádná rozhodující kombinace nepřichází. Ale co to? Vždyť hraju samé normální tahy, jak je možné, že bílých figurek je najednou plná šachovnice? Nevím, jak to přišlo, ale najednou stojím jako prase. A kruci. Říkal jsem, že hraje pomalu, ale na hodinách má pořád ještě třináct minut, a já už jen šest. Teď bych na jeho místě vyměnil střelce za koně a budu mít problémy. Taky že jo. Ale doprčic, proč tomu nešlo zabránit? Kvalita v pytli, protihra žádná, partii vzdávám. Štve mě, že jsem to odevzdal tak brzy, prakticky bez odporu. Nic jsem nepřehlédl, žádnou fatální chybu jsem neudělal, a přitom jsem si v partii neškrt'. Doteď jsem netušil, že italská s tahem d3 je za bílého tak snadno vyhraná.

Za pár kol se bráním proti italské znovu. Hernajs, bílý to asi zná, taky hraje velmistrovo nenáročné, pro mě však smrtonosné d3 a figury staví na stejná místa jako před tím GM Velička. Dělá podobné tahy, chystá ty samé převody koňů, proč já blbec do toho znovu lezu? Ke všemu mě nenapadá jiný způsob obrany než jako před chvílí proti Veličkovi. Ale kupodivu, partie je pořád vyrovnaná, prosazuji d5, rozehrávám své figury a dokonce se zdá, že získávám převahu. Tentokrát jsem to já, kdo soupeře svírá, a za chvíli si připisuji cenný bod. Přitom obě partie začaly stejně, hráli jsme to taky přibližně stejně. Jak je to možné? Inu, slíbil jsem, že napíšu, jaký je rozdíl mezi velmistrem a šachovým amatérem první výkonnostní třídy. Tak teď to víte.

Řeknu to ještě jinak a vezmu si na pomoc naše dresy, které už samy o sobě předznamenaly průběh i výsledek partie. Vlastně se na ně můžu vymluvit. Bylo to, jako kdyby fotbalový tým Úholiček chtěl uspět proti Barceloně. Šance jsou prakticky nulové, přestože i hráč Úholiček může náhodně napálit míč ze 20 metrů přímo do šibenice nebo dát špatně postavenému protihráči jesličky. Bohužel, žádná taková situace v naší partii nenastala.

Turnaj ovládl Bernášek, vedení v GP převzal Velička

Snad mi čtenáři odpustí ten můj předchozí výlet do duše šachového nedouka, ale nemohl jsem si to odpustit. Teď už tedy k tomu, jak si to rozdávali borci v boji o ceny, o body do Grand Prix a o pořadí v krajském přeboru. Favorité na startu nezaváhali - po třech kolech desítka nejvýše nasazených okupovala prvních deset míst s plným bodovým ziskem. Počínaje 4. kolem se lídři utkávali mezi sebou a bylo věru se nač dívat. A to doslova, partie na prvních třech stolech byly, stejně jako v loňském ročníku, přenášeny on-line. Nutno ocenit, že favorité i mezi sebou bojovali do vyčerpání možností, většina jejich partií končila rezultativně. Na rozdíl od loňského ročníku, který se změnil v „one man show" Viktora Lázničky, zakončivšího turnaj se stoprocentním bodovým ziskem, bojovalo se tentokrát o prvenství až do konce. Před posledním kolem na čele vykrystalizovala dvojice IM Jan Bernášek z SK Rapid Pardubice a vlašimský FM Tomáš Vojta, od letošní sezony člen prvoligového Turnova. Ve vzájemné partii v 6. kole Bernášek Vojtu porazil, zdržel se ale dvěma remízami. Pomocné hodnocení měli oba přibližně stejné, takže ani jeden z lídrů nemohl taktizovat, byl to boj na ostří nože. Tomáš Vojta hrál svou partii jako všechny ostatní - bojovně, nekompromisně, nebál se obětovat. Tentokrát ale v útoku přepjal strunu, jeho soupeř Pavel Freisler se ubránil a vítězstvím se posunul před něj na 2. místo. Jan Bernášek zvládl poslední kolo lépe. Nad svým oddílovým kolegu Černouškem vyhrál a ten mu jako první mohl pogratulovat nejen k vítězství v partii, ale i v celém turnaji. Bylo zasloužené - vítěz hrál se všemi soupeři z první pětky, získal 8 bodů z 9 a jako jediný v turnaji nepoznal hořkost porážky. Potvrdil roli favorita, s hodnotou elo 2495 byl v turnaji nejvýše nasazený. O půlbod méně měl 2. IM Pavel Freisler (2337) z SK Holdie DP Praha, bronz zbyl na nejlepšího ze skupinky sedmibodových, Tomáše Vojtu (2374). I jeho umístění je plně zasloužené. Svého krále museli před ním sklonit IM Vasil Tričkov (2316) i GM Petr Velička (2447), kteří skončili se stejným bodovým ziskem za ním na 4. a 5. místě. Posledním sedmibodovým byl bratr bronzového medailisty Pavel Vojta (2163) ze Spartaku Vlašim. Ten měl pomalejší start, díky čemuž se vyhnul nejtěžším soupeřům, zato drtivý závěr: pět výher v řadě ho vyneslo nejen na výborné 6. místo, ale i k titulu krajského přeborníka 2010. Podrobné výsledky turnaje naleznete na www.chess-results.com.

GM Velička skončil v turnaji sice až pátý, ale i to mu stačilo k postupu do čela celkové klasifikace Grand Prix. Libčický Caissa Open byl předposledním v letošním seriálu, o celkovém vítězi a dalším pořadí GP se rozhodne už za týden, v posledním turnaji 5. června v Hustopečích.

Titul krajského přeborníka putuje do Vlašimi

Kdyby se v Libčicích hodnotil nejúspěšnější rodinný klan, stali by se jím ve velké formě hrající bratři Tomáš a Pavel Vojtovi. Protože za Vlašim, a tedy v Středočeském kraji, hraje už jen mladší Pavel (2163), připadl titul krajského přeborníka právě jemu. Konkurenci měl silnou a početnou - v krajském přeboru bylo hodnoceno celkem 48 šachistů a šachistek. Stříbrná příčka patří nejlepšímu juniorovi, kladenskému Václavu Růžičkovi (2029, celkem 8.), bronz vybojoval pro domácí barvy Jindřich Novák (2120, celkem 9.). Ten sehrál zvláštní turnaj. Ráno se zdálo, že je zcela z formy, po třech kolech měl pouhý bod za dvě hubené remízy s hráči ze samého chvostu startovní listiny. Poté však nasadil k velkému finiši a ze zbývajících šesti partií vyválčil 5,5 bodu, poslední čtyři partie vyhrál. Těsně pod medailovými stupni skončil další z domácích borců Milan Mintěl (2015, 6 b., celkem 21.), jemuž se v Libčicích tradičně daří, viz závěr následující kapitoly. Do první desítky se ještě vešli 5. Vlastimil Vodička (5,5, celkem 24.), 6. František Michálek (2108, 5,5, 25.), 7. Ján Mišičko (2016, 5,5, 26.), 8. Jiljí Bureš (1871, 5,5, 28),  9. Robin Hrdina (1859, 5, 31.) a 10. Pavel Postupa (2069, 5, 33.).

Kdo zabodoval v dalších kategoriích

Mezi ženami si cenu a pohár za prvenství odnesla WFM Hana Kubíková (2147) z TJ Praga. Ta v loňském ročníku skončila za Štočkovou a Jínovou jen vinou horšího pomocného hodnocení těsně třetí, tentokrát naopak „o prsa" předstihla Martinu Valíčkovou (2073) z TŽ Třinec. Obě podaly výborný výkon, získaly po 6 bodech a v celkovém pořadí obsadily 19. a 20. místo. Hana Kubíková si vítězstvím upevnila vedení v celkové klasifikaci GP. Třetí místo v kategorii žen obsadila nejlepší juniorka Jana Sochorová (1918) ze Sokola Buštěhrad. V příští sezoně bude posilou Caissy Úholičky, těšíme se!

Vítězem kategorie juniorů se stal kladenský Václav Růžička (2029) za vynikajících 6,5 bodu a celkové 8. místo. Vloni jsme v Libčicích velmi chválili nadějného Robina Hrdinu (1859) ze Spartaku Vlašim. Jeho letošní zisk je na pohled skromnější (5 z 9), ale ve skutečnosti neméně kvalitní. Tentokrát nepotkal ani jednoho lehkého soupeře (každý z jeho protivníků dosáhl minimálně 5 bodů) a skončil jako nejlepší z pětibodových, celkem 31. Třetí příčka mezi juniory patří Martinu Pospíšilovi (1958, Biomedica Říčany), rovněž 5 bodů, celkem 38. místo. Vyšší ambice patrně měli talentovaní Radek Wasserbauer (2122, SK Rakovník), 5 b., celkem 41., a David Zvára (2030, Spartak Vlašim) 4,5 b., celkem 51. místo. Útěchou pro Davida může být jeho hrdinný výkon v partii 2. kola proti GM Veličkovi. Sehrál ji skvěle a byl velmistrovi rovnocenným partnerem, bohužel v okamžiku, kdy měl remízu na dosah, s 30 vteřinami na hodinách nastavil věž.

Letos poprvé byla v Libčicích vyhodnocena také kategorie seniorů nad 60 let. Rozhodl ji pro sebe Miloš Sakař (2063, Dukla Praha) se 6 body, celkem 17. místo, před Vlastimilem Vodičkou (2122, Sokol Mladá Boleslav) a Františkem Michálkem (2108, Sokol Kolín), oba 5,5 b., celkem 24. a 25. místo.

Poslední kategorie vlastně žádnou oficiální kategorií není, přesto ji zmíním jako zajímavost pro ty, kdo si libují ve statistikách a historických tabulkách. Dlouhodobě nejúspěšnějším účastníkem Caissa Openu zůstává Milan Mintěl, který v dosavadních šesti ročnících nasbíral 34,5 bodu z 52 partií. Všech šesti ročníků se zúčastnilo pouhých 7 šachistů - ještě Jan Framberk (získal 30 bodů), Luděk Sedlák (28,5), Martin Zítko (27), Jiří Halla (26,5), Radovan Tlamsa (24,5) a Oto Aron (23).

Nejen šachovou hrou živ je člověk

S jednou věcí nejspíše pořadatelé nepočítali: termín konání Caissa Openu se kryl s termínem semifinále hokejového mistrovství světa, v němž naše reprezentace měřila síly s mužstvem Švédska. Jelikož hrací místnost sousedila s nonstop otevřenou restaurací, kde běžel hokejový přenos taktéž nonstop, byli přemýšlející šachisté obšťastňováni výbuchy nadšení a vítězným rykem, který střídavě slábl a zesiloval, podle toho, jak se jak se měnila situace na hokejovém bojišti. Když se našim hokejistům podařilo sedm vteřin před koncem vyrovnat a posléze po samostatných nájezdech postoupit do finále, podobal se hrací sál kotli hokejového stadionu. Je pravda, že nezvyklý ruch některým hráčům vadil, ale spravedlivě je nutno přiznat, že bouřlivou diváckou kulisu vytvářeli sami šachisté - ti, kteří už dohráli své partie. A i ten nejzapřísáhlejší odpůrce hokeje musí uznat, že vypnout za dané situace televizi bylo nemyslitelné.

Dalším sportovním zpestřením Caissa Openu byl turnaj v pétanque, který pro děti uspořádal aktivní předseda Jan Framberk s Maruškou Tupou. Vítězem se stal Dominik Fojtů, který si spravil chuť z šachového turnaje, v němž mu připadl Černý Petr v podobě posledního místa. Předseda Caissy Úholičky tak dovršil nelehkou trojroli - byl jedním z pořadatelů Caissa Openu a zároveň jeho aktivním účastníkem.

Tradicí se už v Libčicích stalo opékání prasátka, které pak nejvytrvalejší účastníci konzumují do pozdních nočních hodin. Mezi konzumenty samozřejmě převažují domácí borci (letadlem kvůli tomu dorazil i „Angličan" Marek Vlček, takticky až po skončení turnaje, aby ho šachy zbytečně nerozptylovaly), ale i početná skupina kamarádů z dalších středočeských a pražských oddílů. Dlouho se zdržela i slavící parta vítězů na čele s Janem Bernáškem. Všem jmenovaným i nejmenovaným děkujeme za účast a férovou hru; právě díky vám je Caissa Open pohodovým turnajem, kam se účastníci rádi vracejí a budou rádi vracet. Velký dík za to patří také všem sponzorům na čele s obcí Libčice a jeho starostou Pavlem Bartošem, a samozřejmě pořadatelům, z nichž je třeba vyzdvihnout Honzu Framberka, Radka Nováka a Mílu Vanku. Tak zase za rok!

Luděk Sedlák