10. Radotínský turnaj Antonína Krásného

V sobotu 18. září 2010 se v radotínské restauraci Berounka uskutečnil 10. ročník Radotínského turnaje Tondy Krásného. Nemohli při tom chybět šachisté Caissy Úholičky, o jejíž čest a slávu se tentokrát prala elitní sestava na čele s Mílou Vankou, kterého doplnili hosté našeho týmu Karel Vlach a osminásobný vítěz turnaje Jindra Novák, a s nimi samozřejmě já coby pravidelný desetinásobný účastník. Přípravu na turnaj jsem měl poněkud svéráznou: v době prezentace jsem se nacházel na Pražském okruhu a fotil Den otevřených dveří u lochkovského tunelu (stavbu fotografuji do Šemíka měsíc co měsíc od prvního kopnutí do země, takže tato akce, na níž jsem si vzal dokonce in-line brusle, logicky dostala přednost) a v čase plánovaného zahájení turnaje jsem vyrazil na Strakonickou vyzvednout opozdivšího se Jindru Nováka, kterému ujel spoj. Vzhledem k jeho nezpochybnitelnému výsostnému postavení v radotínském turnaji se nikdo neodvážil protestovat a všech pětadvacet soupeřů na favorita způsobně počkalo.

Jubilejní turnaj přinesl rekordní účast (dosavadní ročníky měly spíše komorní ráz a maximem bylo 12 účastníků) co do kvantity i kvality a předem bylo jasné, že obhajoba prvenství bude pro Jindru Nováka složitější než kdykoli předtím. Nasazenou jedničkou byl Zdeněk Hába (elo 2261), vysoké elo přes 2100 měli ještě Míla Vanka 2186, Jindra Novák 2185 a Karel Vlach 2167.

Čas na partii byl 2 x 20 minut, hrálo se švýcarem, v němž dvojice, jak už je v Radotíně zvykem, neurčoval žádný speciální program, ale pořadatel Krásný pomocí starých dobrých kartiček. Jelikož proti sestavovaným dvojicím nikdo neprotestoval, lze říci, že se svého úkolu zhostil se ctí.

Boj o prvenství byl nesmírně napínavý. Málokdy se stane, aby před posledním kolem ještě 5 hráčů pomýšlelo na celkový primát. Po vítězství sahal Míla Vanka, který postupně vyškolil kompletní reprezentaci Caissy. Nejprve zkrotil mého sicilského Draka (můžu snad napsat, že to neměl snadné; dvě útočící dračí hlavy, dáma a černopolný střelec, šly nekompromisně po bílém králi, včas ale nepostřehly, že sok nabírá sílu, pohrdly výměnami s přechodem do vyrovnané koncovky, a když králi přispěchala na pomoc vozová hradba podporovaná pěchotou, královi lokajové obě hlavy zneškodnili a Draka po zásluze potrestali), a lépe se v dalších kolech nevedlo ani Jindrovi Novákovi a Karlovi Vlachovi. Jedinou porážku uštědřil našemu lídrovi ve 4. kole senior turnaje Bouček, ale i to Mílovi stačilo před posledním kolem k samostatnému vedení s 5 body ze 6 partií. Za ním v těsném závěsu čekala na svou šanci silná čtveřice Hába, Vlach, Koper a obhájce prvenství Novák. A protože se v závěrečném kole střetly dvojice Hába-Vanka a Novák-Vlach, bylo jasné, že se máme na co těšit do posledního okamžiku. A bylo se, věru, nač dívat.

Poslední kolo znamenalo konec legendy. Jindra Novák svou partii s Karlem Vlachem prohrál a bylo tedy jasné, že obdivuhodnou sérii osmi prvenství v řadě neprodlouží. Svou kůži ale neprodal lacino a titul radotínského přeborníka odevzdal se ctí. Rozhodující se ukázala být partie Hába - Vanka. Zdeněk Hába ji vyhrál a díky nejlepšímu Buchholzi se vyhoupl do čela celkového pořadí. Jako jediný absolvoval turnaj bez porážky a na poslední chvíli tak potvrdil roli favorita číslo jedna, přestože v prvních pěti kolech se zdržel třemi remízami a vše nasvědčovalo tomu, že se s vidinou vítězství musí rozloučit. Těsné 2. místo si výhrou nad Novákem vybojoval Karel Vlach, a protože ani třetí vzadu Štefan Koper nezaváhal, dosavadní lídr Vanka se v samém závěru propadl pod medailové stupně.

Výborný výkon podal nestor turnaje Vlastimil Bouček, který obehrál většinu favoritů a skončil pátý před Jindřichem Novákem. Z dalších zaslouží ocenění nejlepší žena Janka Sedláčková, skvělý nejmladší účastník Josef Krupička junior a nejvýše umístěný hráč bez ela, radotínský Pavel Kutil.

A ještě nemohu nezmínit jednu zajímavost, vlastně samozřejmost, která však (bohužel) u některých šachistů, ale i sportovců jiných odvětví, samozřejmostí nebývá. Sestava Caissy Úholičky dosáhla v turnaji na 2., 4., 6. a 7. místo. Solidní umístění, ale nikoli vrchol. Kdybychom turnaj pojali jako akci v týmové režii, podobně jako je tomu na Tour de France nebo ve formuli jedna (a přiznejme si, i na některých šachových turnajích), nemohlo by Caisse uniknout prvenství. Vždyť Jindrovi Novákovi připravili jediné dvě porážky týmoví spoluhráči Vanka a Vlach, navíc Míla Vanka výhrou v předposledním kole odsunul ze samostatného prvního místa pro změnu Karla Vlacha. Vliv na týmového ducha v soutěžích družstev to jistojistě mít nebude, dokonce mám pocit, že naši borci si tyto souvislosti nejen nepřipustili, ale ani neuvědomili. A tak to má být, přijeli jsme si zahrát, a ne spekulovat a domlouvat výsledky.

Turnaj proběhl v pohodě, neřešily se žádné spory a dobře si zahráli všichni zúčastnění. Dík patří pořadateli Tondovi Krásnému, kterého vysoký počet startujících nijak nezaskočil, jen se pro tentokrát musel vzdát vlastní účasti. Jako obvykle mnozí šachisté setrvali v Berounce až do večerních hodin. Někteří si prodloužili šachovou sobotu bleskovými partiemi, úspěšná trojice Hába - Koper - Bouček vyměnila dvaatřicet dřevěných figurek za dvaatřicet loupežníků a oddávala se mariáši.

A na závěr dodám, že historicky nejúspěšnějším hráčem turnaje zůstává s velkou převahou Jindřich Novák, který se zúčastnil všech dosavadních ročníků, v nichž skončil 8krát první, jednou druhý a jednou (letos) šestý. Pro zajímavost: během 10 ročníků sehrál 77 partií, z nichž získal 63 bodů, což představuje úctyhodných 81,8 %.

Tak zase za rok!