Problémy jsou od toho, aby je někdo řešil

Už několikrát jsem si říkal, že se podělím se čtenáři našeho webu o zážitky z některé soutěže v řešení šachových úloh a studií, ale vždycky zůstalo jen u toho předsevzetí. Ale dneska (tj. v pondělí 1. června) mi odpadl trénink Míši i Jirky Rýdla, a tak jsem se přinutil napsat ještě "za tepla" aspoň pár řádků o právě skončeném dvoudenním otevřeném mistrovství České republiky v této zajímavé, leč ne příliš populární šachové disciplině. Trošku se mi to ale pod rukama rozrostlo, takže článeček bude poněkud delší. Jak vlastně taková soutěž vypadá, jsem už jistě několikrát vyprávěl, ale myslím, že trošku podrobnější povídání neuškodí. Ale popořádku.

Už sedmé (resp. sedmnácté, pokud počítáme i mistrovství Československa) mistrovství ČR v řešení šachových problémů se konalo ve dnech 30. - 31. května v Domě dětí a mládeže v Praze na Bílé hoře. Sešlo se na něm 22 řešitelů z Česka, Slovenska a Ukrajiny, mezi nimiž byli dva mezinárodní mistři a čtyři mistři FIDE.

Sice jsem litoval, že si kvůli řešení nebudu moci poslechnout přednášku svého trochu slavnějšího současníka Luboše Kaválka, který v sobotu odpoledne na ČEZ CHESS TROPHY povídal o šachové kráse, ale na přebor jsem přihlášen už byl - takže proprietky do tašky a hajdy na autobus.

Na podobnou soutěž je vhodné být vybaven šachovou soupravou, (někdo si nosí dvě i tři, v tom případě ovšem většinou magnetky nebo kapesní šachy), dvěma propiskami (kdyby jedna došla) a několika papíry na poznámky. Při soutěži se totiž analyzuje na šachovnici a písemné poznámky jsou povoleny. Já k tomu přidávám ještě pár sušenek či čokoládu a třeba nějaké ovoce, kafe nám ochotně vařil náš tradiční organizátor a příznivec pan Jiří Krejnícký. Soutěž probíhá celkem v šesti kolech, v každém se řeší v časovém limitu tři diagramy stejného typu.

Moje poslední výsledky byly sice, na rozdíl od výsledků v praktické hře, celkem slušné, ale šance na nějaké podstatné zlepšení je už asi jen fiktivní, a tak jsem před turnajem silně uvažoval o utlumení i této činnosti.

V prvním kole se řešily tři dvojtažky v časovém limitu 20 minut. Diagramy k řešení vybírá zpravidla rozhodčí, a jejich obtížnost by měla v ideálním případě roztáhnout celé startovní pole co nejvíc. Takže je špatné, když úlohy nevyřeší nikdo, ale zrovna tak je špatné, když úlohy vyřeší skoro všichni. Snahou rozhodčího je tedy vybrat jednu úlohu lehčí, jednu středně těžkou, a jednu těžší - a to vše s ohledem na sílu přítomných řešitelů. Jo, a ještě by to neměly být diagramy příliš známé (to se občas nepovede, například rychlostní rekord v řešení dvojtažek na mistrovství republiky drží z roku 2001 pan Vasilij Markovcij časem 2 minuty...).Z těchhle úvah je zřejmé, že vybrat vhodné úlohy není úplně snadný úkol. Ale zpátky do turnajového sálu!

Dvojtažky byly spíše lehčí a skoro polovina účastníků zaznamenala plný počet 15 bodů. Jako ukázku uvádím první diagram, při jehož řešení je dobré si nejprve vyzkoušet, co by se stalo, kdyby byl na tahu černý.

Po dvacetiminutové přestávce (během které rozhodčí pokud možno vyhodnotí odevzdaná řešení a zpracuje výsledky) následovalo druhé kolo - trojtažky, s limitem 60 minut. Tohle kolo už patří mezi obtížnější, a tentokrát se přes 10 bodů (tzn. dvě úplně vyřešené úlohy nebo třeba tři řešení neúplná) dostalo jen 6 řešitelů. Já jsem byl ten šestý, a čelo se mi začalo dost výrazně vzdalovat.

"Vyhořel" jsem na trojtažce, kterou si můžete prohlédnout na druhém diagramu, i když námět byl celkem zřejmý. Pozice černých střelců a věží totiž napovídá, že se bílý bude pokoušet o přerušování linií na polích b7, b6, c5 a d5. Zkusíme-li například 1.Vab6 (hrozí okamžité 2.Sxd4 mat), vychází po 1...Sxb6 2.Vd5 a bílý nepokryje buď 3.Je4 mat, nebo 3.Jb5 mat. Jenže všechny podobné pokusy odrazí silná obrana 1...Jf2, která kryje jak pole e4, tak i přerušuje dráhu střelci k poli d4 (třetí matové pole b5 kryjí obě černé věže). Navíc, v kvalitní trojtažce by mat hned druhým tahem hrozit neměl.

Tohle všecko jsem tušil, ale stejně jsem se na téhle úloze "zasekl" a ne a ne se pohnout z místa. Pak jsem se ale podíval na stopky, které v sále odměřují ubíhající čas, rychle jsem figurky smetl ze šachovnice a začal řešit první diagram (třetí úloha tolik práce nedala a zvládl jsem ji dost rychle). Po jistých útrapách jsem řešení objevil a (skoro celé) napsal, a pár minut před koncem jsem se vrátil k našemu diagramu. Konečně mne (asi) osvítil Duch svatý a já jsem pochopil, že musím hledat hrozbu úplně jinde, než na zmíněných průsečících - ty přece musí sehrát svou roli až ve druhém tahu bílého! Necelé 3 minuty před limitem jsem konečně cosi zahlédl a začal psát jako šílenec 1.b4 (hrozí 2.Sxb1 a 3.Va3 mat) Vbxb5 2.Dd5, 1...Vbxb5 2.? (ve vrcholné časovce jsem nic nenašel), a do gongu jsem stihnul ještě jednu variantu. Mimochodem, na těchhle soutěžích se zpravidla nefixluje a všichni začínají i končí přesně na pokyn rozhodčího. Inu, čistě amatérská zábava.

Abyste nepřišli zkrátka, zkuste doplnit zbývající varianty naší trojtažky - tzn. všechny první tahy černého, které kryjí hrozbu, a všechny odpovídající druhé tahy bílého (zbytek se už na soutěžích psát nemusí). Napovím, že včetně hrozby je variant celkem 8 (varianty, končící kratším počtem tahů, se uvádět nemusejí).

A zase 20 minut, rychle pro kafe (někdo už i pro párek) a hurá na studie - zpravidla první prubířský kamínek podobných soutěží. Na tři studie je limit 100 minut, což vypadá docela dost, ale - většinou není. Když jsem si diagramy letmo prohlídl (je docela důležité správně si vybrat, kterým diagramem začít; běda, když se to nepovede), byl jsem docela spokojen. Třetí studii jsem totiž určitě už někde viděl, a i když jsem si řešení nepamatoval, věděl jsem pointu i to, že řešení není dlouhé - a tak stačilo asi 10 minut a 5 bodů bylo v kapse. Jenže pak přišla šachová slepota - a dál už nic. Když jsem si za hodinu a půl na nástěnce prohlížel správná řešení, zjistil jsem, že jsem v analýzách přehlížel i jednotahové ztráty figury - no skoro jako letos v Koutech.

Jako ukázku s nápovědou uvádím třetí diagram s výzvou "bílý remizuje". Slušný šachista (já ovšem ne) by měl dost rychle zjistit, že okamžité ústupy střelce rychle prohrávají, a že nestačí ani 1.Jg4? pro Sf7+ s dalším Vxf1. Takže zbývá jediný rozumný tah 1.a7, a po nejsilnějším 1...Kb7 už může střelec z napadeného pole zmizet tahy 2.Sh3 Vh2 3.Sc8+!. Následuje samozřejmě 3...Kxa7, ale vynořil se nový problém - po zřejmém 4.Jf5 černý střelce dobývá pro změnu tahem 4...Vc2+. Nebo že by to až tak nevadilo? A k čemu je asi bílý Pa2?

V oddělení studií se zpravidla boduje i řešení částečné, takže se vyplatí, něco do formuláře zapsat i v případě, že vůbec netuším, jak je to dál. Jenže tohle se mi nepodařilo, uhodl jsem jen úvodní tah v třetí, nejtěžší studii, a výsledkem bylo 5,5 bodu. Na své konkurenty jsem ztratil v tomhle jediném kole 5 bodů, a úvahy o medaili se posunuly někam do říše pohádek, protože skladba úloh pro druhý den rozhodně nebývá mou silnou zbraní.

Čelo pelotonu po prvním dnu vypadalo takto: 1.Dragoun 40,5 bodu; 2.Širáň (SVK) 39,5; 3. Kolčák (SVK) 37,5; 4.Vanka 32,5; 5.Markovcij (UKR) 30,5; 6.Kopyl (UKR) 30,25 atd., úplná řešení všech diagramů budou na konci druhé části.

Další podrobnosti, fotografie, výsledky a soutěžní skladby s řešením i bodováním naleznete na stránkách Sdružení šachových problémistů http://problem64.beda.cz/mmcr2009/info.htm, postřehy z mistrovství, jako ho vnímal jeho vítěz a nejlepší český řešitel Michal Dragoun, zase na Novoborském šachovém serveru.

Navzdory rozladění - ani ne tak z umístění, jako spíš z výkonu - jsem spal docela dobře a ráno mne probudil až budík; začínalo se totiž už v 9:15 a dostat se rychle veřejnou dopravou z Roztok na Bílou Horu není až tak jednoduchý úkol. Ještě ke všemu jsem ve vlaku otevřel nějakou knížku - a probral jsem se až cestou z Bubenče (kde jsem měl vystoupit) do Holešovic. Takže jsem po paměti změnil trasu a z Masaryčky se vydal zrychleným přesunem na dvaadvacítku na Klárov. Přes klárovský park jsem se docela slušně proběhl (už to není, co bývalo!) a zbytek cesty jsem jen oddychoval a otíral pot z čela. Byla to dost zvláštní relaxace před druhým dnem soutěže, ale kupodivu se asi osvědčila.

Ve čtvrtém kole kole se za 50 minut řešily tři samomaty - tzn. úlohy, ve kterých bílý musí donutit černého, aby mu dal mat. Spolu s pomocnými maty jde o disciplinu praktickému hráči asi poněkud odlehlou, ale jako šachová zábava a osvěžení jsou samomaty velmi zajímavým odvětvím problémového šachu. Standardně je vždy první soutěžní samomat dvojtahový, druhý bývá trojtahový, a třetí čtyř až šestitahový. Zatímco vyřešit dvojtahovou úlohu je víceméně povinnost, trojtahový samomat už dokáže pořádně potrápit, a třetí úlohu samomatového kola už většinou ani neřešívám, to bývá něco pro specialisty. Když ale rozhodčí p. Ing. Burda oznámil, že už druhá úloha bude čtyřtahová, v duchu jsem dost ohavně zaklel - nicméně není už skoro co ztratit, tak do práce!

Moje nálada se o dost zlepšila, když jsem po otočení archu s diagramy zjistil, že dotyčný čtyřtahový samomat jsem skoro určitě už jednou řešil, a dokonce úspěšně. Takže nejprve velmi pečlivě a opatrně vyřešit dvojtažku (a opravdu, nebyla těžká a hlavně, neměla moc variant, chybějící varianty jsou největším problémem samomatového kola ) a pak vzhůru na čtyřtažku, viz další diagram.

Ze svého prvního setkání s touto úlohou jsem si pamatoval jen to, že jsem nejdříve hledal pokračování po 1...axb4. A i podruhé jsem rychle našel 2.Vxe1+ Kc4 3.De4+ Kc3 4.Dc2+ bxc2 mat. Jako úvodník se nabízí 1.Df5 (přibližuje dámu a ponechává nalezenou variantu ve hře) a zbývá už jen najít hrozbu a nějaké ty varianty. Protože samomaty asi běžně neřešíte, zkuste si jen naznačené řešení doplnit. Hrozí 2.Vf4+ Ke3 3.De5+ Kd3 4.De2+ Jxe2 mat, a mimo již uvedené 1...axb4 má černý ještě tři obrany: 1...Sb8 (nebo c7, d6, kryje e5), 1...Vb2 (ruší matící baterii) a 1...Jf3 (rovněž kryje pole e5). Napíšete alespoň nějaké varianty až do konce?

Protože díky této shodě příznivých okolností jsem mnoho času neztratil, zkusil jsem ještě třetí diagram, už na pohled ne jednoduchý samomat 6. tahem. Těsně před limitem jsem objevil první variantu, měla ale jednu chybu - vedly k ní dva zdánlivě rovnocenné úvodníky. Takže nezbylo než trochu hádat a zvolit tu pravděpodobnější možnost, rychle zkontrolovat zápis řešení - a gong! Nakonec se ukázalo, že třetí úlohu nepokořil nikdo, a i když jsem v předchozí čtyřtažce vynechal poslední variantu 1...Jf3, bylo z toho nakonec 11,5 bodu a úplně nečekané vítězství v tomto kole - ostatní konkurenti svorně udělali bodů jen deset.

A přišel druhý prubířský kámen, a tentokrát spíše řešitelské Waterloo, mnohotažky (limit 80 minut). Zde se řeší vždy jedna čtyřtažka, ostatní úlohy mohou být čtyř- až šestitahové. Výběr úloh se tentokrát opravdu, ale opravdu povedl, u druhé a třetí úlohy skoro nikdo netušil, "která bije". U první úlohy bylo celkem zjevné, že se jedná o čtyřtažku tzv. české školy, tedy o úlohu s několika variantami, zakončenými modelovými maty (abych se moc nerozepisoval, vysvětlení pro zájemce nechám na příště). Problém byl, že jsem tam žádný takový mat ani za půl hodiny neobjevil - takže jsem se skřípěním zubů postavil druhou úlohu, pětitažku. Tady šlo zase o honbu na osamoceného černého krále evidentně bez výraznější myšlenky, takže asi po 20 minutách bezcílného potahování napsal jakýsi úvodník a dvě varianty, ale na další dvě obrany jsem neviděl nic, a minuty ubíhaly nepředstavitelnou rychlostí. Třetí úloha, šestitažka, taky nenabízela žádná vodítka, ale vracet se po neúspěšném úsilí mi přišlo nesmyslné, a řekl jsem si: zkus to, v nejhorším bude zase jednou nula :-)

Protože v pozici našeho diagramu s výzvou "Mat 6. tahem" má černý dost silných tahů, je nutno začít rázně a pohrozit rychlým matem (u vícetahových úloh je tzv. krátká hrozba naopak dosti častá, zvláště pak v úlohách tzv. logické či novoněmecké školy). Bílý materiál je zde nezvykle silný, a tak mne napadlo - neobešli bychom třeba se bez té věže? Zkusil jsem tedy 1.Sf7 s hrozbou 2.Sh5 mat, a opravdu, po 1...Kxd1 jde 2.Dxf2 (hr. Sb3 i Sh5 mat) Jc1 3.Sh5+ Je2 4.Dxe2 mat. To ale řešení nemůže být, černý má lepší obranu 1...b4 (pole h5 kryje nyní Va5, ale černý už nekryje pole c4). Jako další tah se nabízí 2.Sc4+ a po 2...Kxd1 3.Dxf2. Najdete zbytek?

Šestitažku jsem nakonec vyřešil těsně před limitem, ještě jsem se pokusil z diagramu něco přidat k druhé úloze, ale čas nemilosrdně vypršel - konec. Když jsem se docela "hotový" rozhlédl po místnosti, uviděl jsem ale samé tázavé tváře a rozpačité úsměvy. Ukázalo se, že výběr úloh se tentokrát opravdu povedl. Vítězem kola se sice stal Mirek Voráček s 10 body, mých 7,5 bodu stačilo na dělené druhé místo, ale konkurence dopadla opravdu děsivě. 12 řešitelů (včetně mých tradičních konkurentů Marka Kolčáka a Lubo Širáně neudělalo ani bod. Úspěšnost řešitelů v tomto kole činila celých 15 %!

Před pomocnými maty jsem se tedy úplně nečekaně vyhoupl na těsné druhé místo a šlo jen o to, poslední kolo nějak fatálně nezkazit. Tři pomocné maty (dvojtahový, trojtahový a 4 - 6 tahový) se řeší 50 minut a problematika je podobná, jako u samomatů: dvojtažku nejen nepokazit, ale neztratit s ní moc času, a pak si dobře vybrat, co dál. I trojtahový "pomocník" může být totiž velmi ošidný, navíc u většiny diagramů bývá nutno nalézt několik řešení.

Řešení pomocného matu, kde si bílý s černý při vytváření matových pozic pomáhají, si ukážeme na poslední ukázce s výzvou "Pomocný mat 2. tahem, 4 řešení". I zde existuje několik vodítek, klíčové je ale zejména to, že ve kvalitní úloze musí ve všech matech hrát všechny bílé figury (pěšci samozřejmě ne, to bychom chtělo opravdu moc). Dalším problémem bývá rozhodnout, kde vlastně může černý král ten mat dostat - na původním poli, nebo někde jinde? Úloha má dva páry analogických variant, tzn. motivy se opakují na různých polích či liniích. První variantou, kterou jsem objevil, bylo 1.Sc6 (příprava ražení dráhy bílému střelci) Da8 (dáma "v záloze" podporuje Sb7) 2.Sxe4 (uvolnění matového pole) Sxe4#. Po jistém tápání jsem za chvíli objevil úplně jinou variantu s využitím baterie 1.Sxf5 (zablokování pole v budoucím matu)Vc6 (uvolnění pole černému králi a příprava baterie) 2.Kxe4 Vd6#. Zkusíte najít zbývající dvě varianty s analogickým šachovým dějem?

Dvojtažka nebyla příliš obtížná, úlohy s takto výraznou myšlenkou se řeší zpravidla dobře. Horší to bylo s trojtahovým pomocníkem - dvě ze čtyř řešení jsem sice našel, ale pak už "ani ťuk". Asi po 35 minutách jsem se rozhodl, zkusit štěstí s pětitažkou, i když "dlouhé" pomocné maty řeším zpravidla s nevelkými úspěchy. Ale před soutěží jsem jich pár zkusil, a vyplatilo se. Obě řešení jsem kupodivu objevil a správně napsal (i chyby v notaci už z vlastní zkušenosti znám!) a výsledkem bylo velmi solidních 12,5 bodu a celkově druhé místo, což se mi samozřejmě moc líbí.

Nakonec tedy podle očekávání vyhrál první nasazený IM Michal Dragoun (70,5 bodu), druhý jsem byl já (63,5) a na třetí místo se až v posledním kole probojoval druhý IM Valerij Kopyl (59,25). Turnaj to byl věru povedený, musím říci, že mi pomohla víceméně bojovnost a už trochu i zkušenost - je třeba něco napsat, i když si třeba na 100% jistý nejsem. Na mistrovství se zjevilo několik nových tváří, upoutal hlavně náš známý z Caissa Openu Vojtěch Kovář (napoprvé docela solidních 35,25 bodu) a teprve desetiletý David Kořenek. Nezkusíte si to někdo příští rok taky? :-))

Míla Vanka

Jo, a ještě slíbené řešení našich diagramů:

(1) G. Maleika, Probleme 2008 (zrcadlová pozice)

Mat 2. tahem: 1.a4!

(2) R. C. Matthews, British Chess Magazine 1957

Mat 3. tahem:

1.b4! hrozí Sxb1

1...Sb6 2.Vd5

1...Sc5 2.Vb7

1...Sb7 2.Vc5

1...Sd5 2.Vbb6;

1...Vbxb5 2.Dd5

1...Vhxb5 2.Vb6

1...Jd2 2.Va3+ (vedlejší, nezajímavá varianta, v soutěži se ale musí napsat)

(3) A.Lewandowski, Schakend Nederland 1991

Bílý remizuje: 1.a7 Kb7 2.Sh3 Vh2 3.Sc8+ Kxa7 4.Jf5 Vc2+ 5.Kb4 Vxc8 6.Je7 Vb8+ 7.Ka3 Se8 8.Jc6+ Sxc6 pat ˝-˝

(4) M. Erenburg, Šachmatna misl 1989 (zrcadlová pozice)

Samomat 4. tahem:

1.Df5! hrozi 2.Vf4+ Ke3 3.De5+ Kd3 4.De2+ Jxe2#

1... axb4 2.Vxe1+ Kc4 3.De4+ Kc3 4.Dc2+ bxc2#

1...Vb2 2.Vd4+ Ke3 3.Vd3+ Jcxd3 (3...Jexd3) 4.Sd2+ Vxd2#

1...Sb8 2.Ve5+ Kc4 3.Df4+ Kd3 4.Df1+ Je2#

1...Jf3 2.Vg4+ Ke3 3.De4+ Kf2 4.De2+ Jxe2#

(5) B. Kozdon, Die Schwalbe 2004

Mat 6. tahem: 1.Sf7 b4 2.Sc4+ Kxd1 3.Dxf2 Jc1 4.Df1+ Se1 5.De2+ Jxe2 6.Sb3#

(6) V. Syzoněnko, Orbit 7/2008 (zrcadlová pozice)

Pomocný mat 2. tahem, 4 řešení:

1.Sxb5 Sc6 2.Kc4 Sxb5#

1.Sxf5 Vc6 2.Kxe4 Vd6#

1.Vc6 Dc8 2.Vxc3 Vxc3#

1.Sc6 Da8 2.Sxe4 Sxe4#