Do Příbrami jsme se v neděli rozjeli s potřebnou časovou rezervou a s vědomím, že sice favority určitě nejsme (soupeřova základní sestava měla v průměru 100 ratingových bodů navíc), ale že bychom to favoritům mohli trošku znepříjemnit. Dorazili jsme tentokrát včas, pozdravili se se starými známými a boj začal.
Jako obvykle diváky upoutal jako první můj soused Jindra, jehož 6.g4 ve zcela nenápadné a úplně klidné pozici nevěštilo - aspoň v mých očích - nic dobrého. A opravdu, než jsem stačil proti Petru Stlukovi postavit svou kamennou zeď, měl Jindra (už bez dam) o čistého pěšce míň a jako "kompenzaci" znatelně horší pozici. Takže když mne soupeř už ve 13. tahu překvapil nabídkou remízy, musel jsem se vydat na obvyklou kontrolní obchůzku.
Její výsledek však nebyl z našeho pohledu nijak zvlášť povzbudivý. Jindra stál špatně, to, že Milan už v tu chvíli stojí moc dobře, jsem nepostřehl, a jinak mi všecko připadalo dost nejasné. A tak jsem dalších asi deset minut strávil neplodným rozjímáním nad svou docela složitou pozicí, a nakonec jsem s těžkým srdcem nabídku odmrštil. S plným vědomím faktu, že v mé současné formě je to hodně pochybný počin.
Pak se ale za mými zády zvedl jakýsi šum - a Honza mi z ničeho nic oznámil, že Martin vyhrál. A když zakrátko Honza sám remizoval a Milan docela rychle přehrál velezkušeného Jardu Trmala, vedli jsme 2,5:0,5. V tu chvíli už bych rád remízku bral, ale podle předpokladů se mi povedlo pozici trochu pokazit a bylo jasné, že mne soupeř jen tak nepustí. Nicméně se mi nějak povedlo problémy ustát a nakonec byla kýžená půlka na světě. To už vypadalo docela nadějně, zvláště když Pavel měl v blokované koncovce lehkých figur jasnou a trvalou výhodu a Jindra statečně - jak to z nás umí asi jen on - kladl soupeři do cesty překážku za překážkou a bylo vidět, že pan Pinc už začíná být trochu nervózní.
Zbývající dvě partie se ovšem dobře nevyvíjely. Luboš ztratil dvě figury za věž a daleko postouplý a dobře krytý černý volný pěšec na a3 nevěstil mnoho dobrého. Bohužel i Radek v lepší pozici s pěšcem víc přehlédl soupeřovu léčku, ztratil kvalitu, a když ještě opomněl zlikvidovat soupeřova volného pěšce, bylo jasné, že tady sklízet nebudeme. Další rozruch nastal u partie Pavlovy, kde jeho soupeř a současně rozhodčí Franta Stluka reklamoval, a bohužel oprávněně, trojí opakování pozice (která jinak byla dost snadno za Pavla vyhraná). Takže jsme v tuto chvíli sice měli 3,5 bodu jistých, ale zbývaly tři víceméně prohrané pozice.
Radek podle očekávání za chvíli partii neudržel, a jako diváci jsme se teď soustředili hlavně na Jindru, jehož bojovnost, taktický postřeh, a s tím spojenou občasnou kliku všichni dobře známe. A opravdu, když soupeř, znervóznělý vytrvalým odporem protivníka, prošel kolem několika vyhrávajících možností, Jindra udeřil a obětí střelce přešel do populární koncovky věže proti věži a střelci. Jeho pozice s králem na okraji byla sice podezřele připrohraná, ale všichni víme, že tohle vyhrát není jen tak. A taky že ne, druhý partiář se sice trochu zaplnil, ale nakonec byla kýžená remízka na světě.
Trochu jsem ovšem narušil časovou posloupnost událostí, protože dříve než Jindra skončil svou partii Luboš. A k našemu radostému údivu úplně jinak, než jsme předpokládali. Jeho soupeř si totiž vůbec neuvědomil, že by mohl mít problémy s volným pěšcem i on, a svou nepochybně vyhranou pozici dokázal ještě prohrát.
Konečný výsledek 5:3 je pro nás tentokrát mírně lichotivý, body jsme částečně získali v úplně jiných partiích než pozice napovídaly, ale myslím, že jsme vyhráli zaslouženě. Ukázalo se to, co jsem říkal už několikrát. Jsme schopni hrát v této soutěži s každým, a hlavně vzadu se zase vytvořilo velmi efektivní "zabijácké komando". Na předních deskách se bohužel naopak nedaří, ale to se při našem věkovém průměru v příští sezóně určitě zlepší §:-))