Poslední zápas v tomto kalendářním roce sehrálo naše áčko v zásmucké Nové hospodě s družstvem Kostelce nad Černými lesy, pohybujícím se t. č. na medailových pozicích. Po dvou smůlovatých prohrách a remíze se silnou Mladou Boleslaví jsme už potřebovali zase naplno zabodovat, i když z některých předzápasových mailů, které jsem obdržel, zrovna bojovná nálada nečišela.
Po lehce dobrodružné cestě po namrzlých silnicích jsme na místo dorazili s lehkým zpožděním, ale soupeři se zachovali férově a časovou ztrátu nám odpustili, takže jsme k partiím zasedli bez jakéhokoli hendikepu (handicapu?). Co se týče hrací místnosti, dělala zpočátku docela příjemný dojem - než se ovšem na dopolední svačinku dostavila místní dělnická třída. Zasunovací dveře sice opticky vyhovovaly, ovšem coby zvuková izolace nic moc (velmi mírně řečeno).
Navzdory tomu se ale zápas zase jednou vyvíjel podle našich představ. Dá se říci, že v celém průběhu nebyl nikdo vážněji ohrožen, z naší strany tentokrát zmizely přízračné hrubky, a soupeř naopak nějakými chybičkami přispěl. Ale hlavně - konečně zabraly přední šachovnice. Karel celkem v pohodě černými odremizoval Miloše Vrabce (2175), Honza Štursa dlouho držel jen symbolickou výhodu, když ovšem jeho soupeř Zdeněk Růžička (2187) nepochopitelně přešel do prohrané pěšcovky, náš hráč už nezaváhal. Po velmi solidním výkonu vyhrál i Luboš, já jsem docela složitou partii s Jardou Bechyněm nakonec zremizoval (zaplať pánbůh!).
Stejným výsledkem skončily i tři další partie. Radek stál po většinu partie se Štefanem Koperem lépe, ale nepodařilo se mu výhodu vystupňovat. Tomáš měl v určité fázi souboje s Mirkem Formanem drobné potíže, které však vyřešil celkem suverénně. Ani partie Honzy Framberka nikde nevybočila z roviny a o jejím výsledku v podstatě nebylo pochyb.
Jedinou výjimkou z (našeho pohledu) poklidného průběhu celého zápasu byla partie na šesté desce. Aleš tam již v zahájení celkem lehce přehrál nestora středočeských šachistů Vlastimila Boučka, a po zisku materiálu (přesněji řečeno, celé věže) jsme šli s kapitánem domácích podepisovat zápis… No ukázalo se, že trochu předčasně, partie ne a ne skončit. Hráči dostali druhé partiáře, my dohravší jsme pojedli chutné polévky a popili dobrého piva, a čekali a čekali. Nakonec vše skončilo, jak mělo, čtyři ztracenci naskočili do Lubošova auta, a protože silnice mezitím oschly, byli jsme ve čtyři hodiny už zase v matičce Praze.
Výsledek 5,5 - 2,5 byl příjemným zakončením letošní části soutěže, ve které přezimujeme na slušném šestém místě. Samozřejmě ale nemáme nikterak vyhráno, po Novém roce nás čeká silný Bakov a tam se teprve ukáže, jak jsme na tom doopravdy a jaké ambice si troufneme mít pro druhou polovinu soutěže. Těším se, že se alespoň někteří sejdeme na předsilvestrovském posezení na libčickém koupališti (organizuje Honza Framberk), a těm, kteří se z různých důvodů nemohou zúčastnit, přeji už teď příjemné Vánoce a dobrou náladu do dalších bojů v příštím roce.
