K utkání posledního kola krajského přeboru s říčanským „béčkem“ jsme odjížděli s vědomím, že už jsme velmi pravděpodobně zachráněni, ale shodli jsme se na tom, že si chceme zahrát – a pokud možno vyhrát. Soupeře už příliš velkou motivaci neměl a k tomu nastoupil v sestavě značně kombinované, když už ne přímo zdecimované, takže naše papírové šance se jevily docela vysoké a průběh i výsledek to nakonec potvrdily.
První hodina hry probíhala ve vyrovnaném a klidném duchu, i Jindra tentokrát trochu přitáhl uzdu své nezkrotné fantazii a po výměně dam hrál celkem klidnou pozici bez náznaků jakékoli výhody některé ze stran. K remíze spěl mílovými kroky Caro Kann v podání Radka a chvilku jsem začal mít mírné obavy, jestli toho klidu a rovnováhy není tak trochu příliš. Jako první mne tentokrát uklidnil Tomáš, kterému se v našem dresu letos opravdu, ale opravdu nedařilo (na rozdíl od pražské soutěže, kde za Bohemku suverénně bodoval). Jeho soupeř se dopustil poměrně srozumitelné chyby – tah h6 v královské indické znamenal jednak ztrátu důležitého tempa, jednak oslabení sousedního černého pěšce. Tomáš hru neprodleně otevřel „trhákem“ f4 a po několika dalších slabších tazích černého začala mít pozice všechny znaky rychlé výhry bílého. To se také záhy splnilo, a zbytek manšaftu povzbuzen začal cítit krev.
Já jsem sice jako obvykle v dobré pozici něco přehlédl – tentokrát jednoduché napadení centrálního pěšce, a musel jsem jít do pozice bez dam se dvěma dvojpěšci, jejichž slabost ale byla kompenzována dvojicí střelců a záhy i volnými sloupci. Pěšce mezitím získal jednoduchým obratem Pavel, poziční výhodu postupně stupňoval i Martin, Honza i Jirka – a vůbec nikdo nestál ani okamžik hůř, což už se nám nestalo opravdu dlouho.
No nebudu to moc protahovat. Jirka i Martin celkem bez větších starostí vyhráli, já jsem v koncovce odmítl remis a soupeř po ztrátě pěšce přehlédl jednoduchou taktiku, a rázem to bylo 4,5 – 0,5 a zbytek družstva si mohl dělat, co chtěl. Honza dobrou pozici nakonec zremizoval, Pavlovi se povedlo vyhrát nejednoduchou koncovku s věžemi a nestejnými střelci (mě se zdála dost beznadějně nevyhratelná) a nakonec vyhrál i známý bojovník Jindra, který „utahal“ soupeře v dost nejasné koncovce lehkých figur.
Takže konečný trochu lichotivý výsledek 7 – 1 znamená sedmé místo, což byl zhruba náš reálný výkonnostní cíl před zahájením soutěže. Po slabším začátku, a upřímně řečeno, po celkově mizerném výsledku prvních pěti desek, je to i docela slušný konečný úspěch. Myslím, že jsme dokázali, že do soutěže patříme, a že v ní zdaleka nemusíme hrát jen druhé a třetí housle. Pokusím se ještě o celkové zhodnocení a pár partiových ukázek, ale zase až za pár dnů.
Teď jen zopakuji dík a gratulaci kapitána, a doufám, že slíbená kralupská prémie nespadne někam pod stůl a že ji budeme moci s chutí zkonsumovat.