Pohodový výlet do Rakovníka absolvovalo poslední březnovou neděli naše áčko, které se v místním Domě dětí a mládeže rozloučilo s touto sezónou přesvědčivou výhrou 5,5 - 2,5 s družstvem Rakovníka. Náš soupeř ještě před 14 dny v soutěži vedl, ale prohra s konkurenčním Spartakem Žebrák ho prakticky odsoudila ke druhému místu, a na průběhu našeho souboje to, myslím, bylo trochu znát.
Protože jsem měl s Petrem Gutmanem na první šachovnici černé, věděl jsem docela přesně, co se bude asi tak prvních 15 tahů hrát :-), takže jsem se od prvních minut přece jen mohl trochu víc věnovat ostatním partiím.

Už první „kolečka" po hrací místnosti mi ukázala poměrně obvyklý obrázek - Tomáš, Milan i Jirka Tejkal měli bílými celkem klidné pozice, Luděk (rovněž bílými) hrál jednu ze svých oblíbených variant hry dvou jezdců, Jindra zase černými svou tradiční „pavariantu" s rychlou výměnou dam a isolovaným dvojpěšcem e5-e6. Soupeř Honzy Framberka prokázal už ve čtvrtém tahu poměrně zásadní neznalost otevřených her a dostal se do známé nevýhodné pozice (variantu 1.e4 e5 2.Sc4 Jf6 3.Jc3 Jxe4 4.Sxf7+? Kxf7 5.Jxe4 d5 dnes znávají dobře i žáčci). Radek stál černými složitě a bojovně (jak je jeho zvykem), a já jsem hrál přesně podle své precizní teoretické přípravy :-)).
Druhá obchůzka byla už zajímavější. Především Luděk se v teoretické pozici spletl a ztratil bez větší náhrady kvalitu, jeho „útok" by zkušenější hráč než Kuba Haman asi snadno odrazil. Ovšem z vlastní trenérské zkušenosti vím, že obrana není u mladých šachistů na takové výši jako útok, a tak jsem věřil, že Luděk je i nadále ve hře. Rovněž Honzova partie se začala vyvíjet dost nečekaně - Honza totiž v dost nepřehledné pozici neudržel svůj temperament a obětoval dámu za útok na soupeřova krále, uvázlého v centru šachovnice. Zatímco Milan začal Vojtu Plívu zřetelně přehrávat, Tomášův král se dostal pod silný tlak a na sedmé šachovnici naopak Jindra začal svá poziční kouzla a bylo vidět, že jeho mladý soupeř si s pozicí neví moc rady.
V mé partii mezitím rapidové tempo zvolnilo, svého soupeře jsem trochu přehrál a odmítl první nabídku remízy. Musel jsem ovšem také začít víc přemýšlet a na pozorování dějů na ostatních prknech jsem už tolik času neměl. V Luďkově partii se ovšem moje očekávání naplnilo vrchovatě, soupeř postupně Luďka pustil k útoku už nezanedbatelnému, a po přehlédnutí dvojího úderu jsme zaznamenali první bod. V tu chvíli stál už na výhru i Milan, a značně lépe Jindra - a tak druhá nabídka remízy v mé partii už přišla za stavu 3 - 0 pro nás. Pamětliv svých letošních děsivých výkonů v závěrečných fázích i dobře stojících partií, a taky s ohledem na povážlivě ztenčenou zásobu času na hodinách, jsem remízu nakonec přijal, i když mi dobře sehrané partie bylo trochu líto. Ale zápas jsme chtěli vyhrát, a před podpisem partiáře jsem si ověřil, že Jirka s přehledem remizuje, že Tomáš se už soupeřovu tlaku ubránil a koncovka vypadá taky remízově, a že není důvod, aby Honza svou partii nevyhrál. Ani Radek v tu chvíli nestál špatně, ovšem pozice byla ještě složitá a mohlo se stát cokoli. Takže to vypadalo minimálně na 5,5 bodu, a to se také vyplnilo. Jirka a Tomáš remizovali, Radek nakonec po složitém boji prohrál, a paradoxně nejdelší partii dohrával nakonec Honza, který stál jako první zřetelně líp. Jeho soupeř sice oběť dámy (zřejmě nekorektní) vyvrátit nedokázal, ale následně ve špatné koncovce věže proti silné dvojici střelců kladl houževnatý odpor, vymýšlel nepříjemné léčky, a nakonec kapituloval až po vyčerpání všech možností a před prosebným pohledem svého kapitána, držícího v ruce další prázdný partiář.
Takže po cenné výhře jsme nakonec obsadili velmi dobré třetí místo. Odehráli jsme celou soutěž jako dobrý tým a s určitým nadhledem, a v jejím průběhu jsme nikdy nebyli ohroženi sestupem. Naopak, při trochu lepší konstelaci hvězd jsme mohli pomýšlet i na boj o první místo. Ovšem pravda je, že pánové ze Žebráka si nečekaný postup zasloužili, i když na konci loňské sezóny to s jejich oddílem vypadalo docela podezřele.

Co se týče výkonu jednotlivců, mohu v drtivé většině jen chválit. Celé mužstvo hrálo s velkou chutí, bojovně a zodpovědně. Velkou posilou je Radek Vevera, jeho skóre sice trochu pokazily prohry v posledních dvou kolech, ale na jeho obsažné partie je radost koukat. „Zabijácké komando" v sestavě Roman Bílek, Jindra Novák, Marek Vlček, Pavel Otruba a Luděk Sedlák na 8.-12. místě sestavy splnilo svůj úkol více než dokonale a jeho celkový výsledek 25,5/32 (80%!!) je prostě impozantní. Pro Jindrovo skóre 8/11 při deseti partiích černými (!) nemám slov. Takhle se má hrát na zadních prknech - ne nutně korektně, ale bojovně, složitě, a zejména vždy až do konce.
S velkou chutí a výborně si zahrál (konečně!) Milan Mintěl (5/7) a  taky Tomáš Hruška, po nuceném výpadku viditelně při chuti (jeho výsledek 2,5/5 deformuje zbytečná prohra na čas proti Žebráku).  Solidně hrál Jirka Tejkal (3/5), střídavé výkony předváděl Honza Framberk (4,5/9), který stále nedokáže realizovat své dobré nápady a vyhrávat dobré pozice. Spokojen být určitě nemůže Jirka Vaněček  (1,5/4) ani stále mírně přetížený Jirka Halla (1/3), nováčkovskou daň zaplatil Petr Buriánek (0,5/3), kterému zatím chybí praxe se silnějšími soupeři a asi i trochu víc sebedůvěry.
Sebe moc hodnotit nechci, tuhle sezónu si určitě za rámeček nedám. Výsledek (4/9) je za posledních pár let nejhorší, na druhé straně na první desce to lehké není; uvidíme, jak to půjde dál.
Ale celkově velká spokojenost a přeju sobě i Caisse, abychom příští rok podobný výkon zopakovali a dostali se do první skupiny reorganizovaného krajského přeboru. To znamená, umístit se do šestého místa, a na to bychom měli mít.

Krásné jaro a mnoho úspěchů na všemožných openech všem přeje

Míla Vanka