Mamutí festival šachu a přidružených her Czech Open začíná v Pardubicích každoročně zahajovacím turnajem 4-členných družstev, hraného jako Otevřené Mistrovství republiky. Stalo se pěknou tradicí, že náš oddíl vysílá celkem pravidelně své členy, aby hájili čest Caissy v mraveništi podobně smýšlejících jedinců. Letos jsme poskládali celkem 3 týmy, nejvíce za celou historii výjezdů do města perníku. Poprvé nás přivítala ČEZ Aréna a ne vydýchaný Ideon, což je změna, kterou jsme víceméně přijali...spovděkem... Ideon je možná kulturně i společensky na pomyslném sedmém schodu, ČEZ Aréna má ale dvě velká plus, která to dostatečně vykompenzují. Celkem přijatelný vzduch, odolávající nekřesťanským horkám venku a hlavně prostorné a čisté toalety :-)

Jelikož jsem hrál za Caissu C, budu popisovat hlavně naše zážitky, stejně jsem byl nejčastěji mezi svými. Takže první horror nastal, když doslova za pět minut dvanáct odřekl účast Otík, stavitel katapultů a krotitel koní :-) Řeknu Vám, že najít odpovídající náhradu není zrovna jednoduchá věc. Většina šachistů už má své plány na dovolenou a přemlouvání není zrovna můj styl. Naštěstí náš dlouholetý host a přítel Roman Bílek ze Žďáru nad Sázavou oslovil jednoho prima človíčka z jejich klubu... a tak se objevil pod zástavou Caissy nějaký Petr Denk. Hned jsme si padli do oka, jelikož Petr je tvor společenský a milý, rozumně debatující a příjemně vonící :-) Šachově mu to taky docela pálí, pozorování jeho hry (pač jsem seděl hnedle vedle něj) je balzám na duši. O to by ale ani tolik nešlo, hlavně je prima pohodář a takoví mají dveře v Caisse otevřené vždy. Takže ještě jednou Ti
Petře děkujeme za účast a podporu, oi.

No, popořadě. Jak už jsem nastínil, výprava čítala celkem 3 týmy.
Áčko - Míla "guru" Vanka, Radek "veverka" Vevera, Filip Nosek a Honza "brunotýp" Framberk
Béčko - Luděk Sedlák, Jirka "k.v.k." Halla, Petr "neurotik" Buriánek a Petr "chemik" Vorm
nejlepší na konec Céčko - Marek "kapitán Zrcátko" Vlček, Petr Denk, Radim "košťál" Hataš a Ondra "satanic warmaster" Hataš

Dále za Vlašim B nastupovala Míša "princezna" Hatašová a za Letuška.cz Alenka "hrobařka :-)" Horáčková. Plus naše fanynky a roztleskávačky Monika s Májou.

Po trošku delším úvodu se pokusím shrnout naše zážitky, oi. Cesta z domova probíhala v poklidu a ve čtvrtek něco málo po poledni se ocitáme v Pardubicích, konkrétně v Hotelu Arnošt, který dostal tentokrát přednost před Kristlem (a musím všem doporučit, Hotel Arnošt je fakt bomba, za relativně málo peněz relativně dost muziky). Jelikož pan předseda přijel už ráno a vyřídil veškeré formality, jsme ušetřeni několika front při prezentaci, kde mě vždycky bere amok. Extrémně rychlé zabydlení se na
pokojích a hurá do města na oběd. Skončíme ve sklepě v jedné pizzerii, kde je celkem fajn. Docela škoda, že musíme hrát ty bláznivý šachy :-) Po obídku následuje kávička přímo v centru na nejrušnější ulici a k poslechu a tanci nám kladívky hraje místní četa dlaždičů, jo život velkoměsta. Nakonec konečně zavítáme do ČEZ Arény, kde se poprvé setkáváme s Petrem Denkem. Pivečko, cigárko a hurá na ně. V 1.kole hrajeme s SK AD Jičín B, kteří jsou podle očekávání nad naše síly. Tváříme se ale mile a sympaticky a tak nás kapitán soupeřů p.Šnorek obdaruje vkusnými klíčenkami. Jo, prohra 1:3 zas až tak moc nebolí, horší to je se zjištěním, že příští kolo hrajeme proti Caisse B (nenávidím švýcarskýho manažera). Při večeři s výpravou z Vlašimi v mexické restauraci to ještě netušíme a tak vesele a odvážně poroučíme sobě Faschitas del Pollo (já po loňské zkušenosti pouze s pálivostí č.1), když pro Ondru a Maťu evidentně pálivost č.3 nestačí a koštujeme delikatesu, original tequilu z Mexika z pravé agáve (jak jinak, že?), nechtějte vědět, co stál panák, ale stálo to za to. Poté, co na hotelu zjišťujeme jméno našich ranních katů, jdeme s Radimem do Nonstopu a dumáme a dumáme.

Páteční ráno je jako stvořené pro nelítostný duel, bohužel přemotivovanost je na naší straně a prohráváme 1:3. Béčko je v laufu (však my Vám to ještě ukážeme). Na oběd navštívíme čínskou restauraci na náměstí a poté vegetíme hned vedle, v kavárně jako vystřižené z třicátých let. Marcipánový dortíček a ledová kávička - je na světě něco příjemnějšího? Odpolední soupeř zove DDM Třebechovice pod Orebem a nejenom já mám pocit, že vypadají tak nějak otráveně nebo co. Možná i proto získáváme celé 2 body. Chce to pořádnou oslavu, tak večer máme namířeno do rybárny na břehu Chrudimky, kde se občas konají vepřové hody pod širým nebem. Máme štěstí, slavnost připadla zrovna na dnešek a ikdyž kolínka a krkovičky už jsou fuč, vezmeme aspoň za vděk grilovanými makrelami. Taneční "parket" mezi pískovištěm a prolézačkami duní pod nohama tancechtivých veselých lidí
každého věku. Evidentně místní známá "skupina", DJ za synťákem a sexy pěvucha (Eva a Vašek mají konkurenci) to umí, atmoška jak z Lucerny. Zato nám, žíznivým poutníkům po čase dochází trpělivost při nekonečné frontě u okénka na pití (zvláštní způsob točení piva se fakt nedá slušně komentovat, to se musí vidět), tak za chvilku odcházíme. Půlnoční návštěva Nonstopu nesmí chybět v našem programu. Tentokrát se k nám přidávají i Framberkovi a Burdovi a spolu s Chemikem mrskají šipky, takže stejně sedíme s Radimem u stolu sami (jako vždy).

Sobota ráno, venku je patrno, že dnes nebudou 30-ti stupňová vedra, ale trošku deštíčku. Naši soupeři z Tatry Kopřivnice jsou celkem hratelní (ostatně jako skoro všichni) a opět získáváme celé 2 body. Jo, problém nastal s obědem. Venku opravdu leje jak z konve a samozřejmě restaurace v ČEZ Aréně je přecpaná, tak přešlapujeme na dvoře... moc se nám nechce do toho lijáku... čekáme 5 minut... 10 minut... 15 minut... nachlazení není zrovna terno a věci do deště máme samozřejmě doma nebo na hotelu. No nic, už se nedá dál čekat: vyrazit do poklusu a zrychlený přesun na náměstí do pizzošky. Je celkem typické, že po dobu oběda déšť jakžtakž ustál a když jsme se vydali na zpáteční cestu, tak opět přidal na intenzitě. Takže 2x zmoknout je blbý a taky nás to tak zdravě naštvalo, že odpolední soupeř SK Polymar Lípa C to měl spočítané dopředu, vyhráváme 2,5:1,5. Večer zmokneme
potřetí v jeden den, ale už si začínáme pomalu zvykat :-) a jdeme do Kavárny Evropa, kde nebýt, tak nejste v Pardubicích. Po všemožných specialitách si poroučíme normální české jídlo, já konkrétně vepřo, knedlo, zelo a pivo. Jo, jsme přeci jenom kluci a holky z vesnice (to je poklona). Stejně jako loni dáváme vale grilování selete pro účastníky turnaje na místním koupališti, je to trošku z ruky a beztak toho máme pro dnešek dost a navíc se hraje ráno už od osmi, takže klasicky Nonstop, kde ukojíme své smysly a na kutě.

Poslední den na turnaji má takovou zvláštní atmosféru obzvláštněnou ještě tím, že se hraje normální dvoukolo a tudíž rychle za remis a hajdy domů v Pardubicích neplatí, možná až odpoledne. Ranní soupeř TJ Slavia Liberec je poněkud silnější nátury a chce vyhrát víc než my, takže pouze 1,5:2,5. Na oběd žádně experimenty, pokojná hodinka v Evropě. Při zjištění jména našeho posledního soupeře, Urbi et Erbi, nám trochu zhořkne jinak výtečný oběd. Náš starý známý p.Cozl (postupující do 2.ligy za Žebrák) a jeho grupa nejsou zrovna ti, kteří by se poráželi sami. No nic, dáme do toho všechno. Usedáme za šachovnice a čekáme. Čekáme a čekáme. Čekací doba uplynula a my v posledním kole kostíme 4:0. Všelijaké teorie a hypotézy, proč soupeř nenastoupil k poslednímu kolu utne samotný p.Cozl, který se objevil se svou grupou po 80 minutách a jal se vysvětlovat a omlouvat, že zaspali na pokoji. Budiž, stejně si ale myslím, že se nás báli :-) Tímto magickým skokem v turnajovém pelotonu končíme celkově o celý bod před Béčkem a jenom díky horšímu Buchholzi za Áčkem, se kterým máme jinak stejně bodů!!! Hurá, sláva, Caissa Úholičky C opět potvrdila své kvality. Všechny šťouraly, rýpaly a hnidopichy posílám do ... patřičných mezí. Jsme
dobří, jsme lepší, jsme nejlepší. Basta Fidel.

Tak to bychom měli. Moc jsem nesledoval hru ostatních hráčů, samozřejmě kromě mého milovaného družstva C, ale to málo co jsem viděl, potvrzuje předchozí komentáře, že jsme asi opravdu bojovali. Za šachovnicí i mimo ní. Nemám strach o naše výkony a výsledky v nadcházející sezóně družstev.

To jsem spíš chodil na čumendo mezi blázny, co hráli backgammon, kde jedna maďarka jménem Dóra měla opravdu pevnou výstavbu :-) a pan Brousek zvaný Obelix svůj kouzelný zasněný kukuč :-) Tlupa maniaků, co skládali Rubikovu kostku nohama nebo na singlekole se taky jen tak nevidí. Nejseriózněji vypadali postarší hráči bridge a příjemná krupiérka, která zvala místní k
partičce black jacku.

Do Pardubic za rok pojedu znova, neboť ta atmosféra, která tu panuje mezi všemi hráči, ale i lidmi ve městě je kouzelná a všeobjímající.

Gens Una Sumus

sepsal kapitán Zrcátko