Nic není takové, jaké chceme, aby to bylo a změna se nás týká, ikdyž děláme vše proti tomu aneb jak jsme opět navštívili Klatovy. Letos měla nastat dlouho očekávaná změna a po několika letních dostaveníčkách v Klatovech jsme měli namířeno do jiných míst naší vlasti. Jenže nedostatek nápadů a hlavně fakt, že na turnaji v Seči nám stále usměvavý Karel Nováček rozdal barevné VIP propozice, rozhodly o tom, že pošumavské hvozdy opět skučely pod tíhou našich šlachovitých nohou.

     No, nastal teda soudný den a naše výprava ve složení Míla, Marek, Ota, Radim, Ondra a Míša (spolu s páně Vankovou chotí) vyrazila vstříc přenádherné týdenní šachové dovolené. Můj úmysl napsat reportáž ve formě deníku usurpoval náš společný kamarád Maťa, jenž se svou vlašimskou výpravou byl častým a milým hostem v našem ležení. Jo, když vyrazili borci z Caissy a Spartaku do ulic, všichni šli stranou. Sesmolím teda mé zážitky na přeskáčku, ale to neva.

     Takže, návštěva zříceného a zároveň renovovaného hradu Klenová nás všechny uchvátila. Překrásný výhled do okolí z bytelných hradeb, fantasticky ponuré hradní komůrky s využitím ke koncertům vážné či středověké hudby, sochy světců hlídající nádvoří, zároveň celodenní program divadelních a šermířských vystoupení historických skupin, to vše spolu s možností vyzkoušet si střelbu z kuše, luku či katapultu, neřkuli možnost koupě různých cetek, no není mnoho takových magických míst.

Další v pořadí byl vodní hrad Švihov, jenž před pár lety skutečně dostál svému jménu při apokalyptické povodni. Nestihli jsme sice večerní program ''Dobývání hradu Švihov'', zato shlédnutí výstavek strašidel a skřítků v hradní věži, či draků a drakobijců ve sklepení taky mělo něco do sebe. Jeden odvážný drakobijec dokonce evokoval v našich myslích vzpomínku na nejmenovaného šachistu. Popojedeme dál.
Bowling nemohl chybět v našem programu, vtipně jsme hráli na 2 drahách dospělí a děti zvlášť. Klubový rekord opět padl zásluhou mou a má hodnotu 131. Zato na vedlejší ''dětské'' dráze natrhnul triko Hatašovic potěru dorost z Vlašimi. Někteří z nás se zúčastnili i turnajů v superblicáku (tempo 2 minuty na partii s bonifikací 1 vteřina za tah není až tak vražedné, dá se to), v blicáku a v ping-pongu (kde se vybarvil dřímající sokol Míla spanilou jízdou, vypadl až ve čtvrtfinále. Pro nedostatek zájmu jsme nepostavili družstvo na fotbal, zato kdyby šlo o rugby, věřím, že bychom neváhali.

No, docela dost z ruky od našeho letního sídla Penzionu Princ bylo veřejné koupaliště, honosně zvící název Lázně, takže jediný kontakt s vodou byl při pátečním dešti. Jinak byly po celý týden nekřesťanská vedra, což někteří zvládali lépe, jiní hůře. Naštěstí jsme hasili žízeň i propocené dresy v kouzelném vojenském (Páki)stanu, kde sice naráželi ze sudů Rakovník pivo Klášter z Mnichova Hradiště (taky jsem nechápal), ale pořád lepší než mystický průtokáč Dudák.

Pákistan byl i společným útočištěm pro naše přátele z Nového Boru, Bohemky a jiných oddílů, vlašimskou squadru nevyjímaje. Poklábosili jsme, popili a popošli o jeden kachní... Tradičně se konal i koncert poprockové skupiny Český Slavoj, tentokrát i s recitátorskou sekcí. Přednes povídek Šimka a Grossmana v podání pana Brouska byl nezapomenutelný.

     Prostě, dovolená super. Málem bych zapoměl, hráli jsme taky ňáký šachy. Míla, Otík a já FIDE Open A a Hatašáci Open B. Tentokrát nebudu nikoho hodnotit, jenom řeknu, že Míla skončil na pěkném 6 místě a navíc vyhrál kategorii S60. V posledním kole se navíc pomstil panu Caklovi (který vyhrál lahvinku vína za vyřešení 14-ti tahové úlohy, která visela na pódiu v hlavním sále, přinesl řešení doslova pár minut před Mílou) efektní výhrou ve věžovce. Míša zase vyhrála kategorii D12. Ostatní ví sami nejlíp, jak hráli. Takže slovy klasika: jednou jsi dole, jednou nahoře. Za rok na viděnou v Klatovech.

 

Marek

PS: Posílám pozdrav Karlovi (indiánovi), Radkovi (veverce), Lucince (francouzce) a samozřejmě Ondrovi (Maťovi) a všem, na koho jsem zapoměl. Adieu.