Po (trochu překvapivě) přesvědčivém vítězství 7 - 1 s Příbramí si áčko Caissy v devátém kole KP jelo zahrát do Nymburka. Zachráněni už jsme byli, výkonnostní cíl z loňské výroční schůze oddílu jsme tedy bez větších potíží splnili – no prostě pohoda. Ovšem až na jednu věc – sehnat potřebných osm borců dalo tentokrát docela práci. Moje předsezónní sýčkování, že je nás na takovou soutěž trochu málo, se totiž konečně naplnilo – naštěstí až když už celkem o nic nejde. Ale jako jemné upozornění pro příští sezónu to, doufám, bude účinkovat.
Ani doprava na místo činu tentokrát nepatřila k logisticky nejlépe zvládnutým. Nejprve se ne úplně dokonale informovaný Honza Štursa musel pro mne vracet na dejvický „kulaťák“, aby poté pod střídavým vedením dvou nejmenovaných navigátorů najezdil asi 30 km po několika pražských obvodech a do Nymburka dorazil asi 5 minut po desáté. Tam už na nás netrpělivě čekal Honza Framberk s Petrem, přivezeným přímo z Bulovky, ale chyběl poněkud překvapivě Luděk s Tomášem. Zahájili jsme tedy bez nich, hoši se objevili asi po patnácti minutách. Drobná časová ztráta se ale na našich výkonech nijak zvlášť nepodepsala.
Protože můj soupeř Milan Hora (2103) tíhne výrazně k zavřeným hrám, objevila se na třetí šachovnici rychle dámská indická, která přešla do hodně krotké formy “ ježka“, kterého jsem hrál v životě jen párkrát a s výsledky - eufemisticky řečeno - spíše střídavými. Nicméně jsem známé schéma dokázal tahat docela svižně a mohl jsem se tak věnovat i sledování ostatních partií.
Při první obchůzce mne zaujal hlavně Luděk, jehož soupeř Radim Masák (1982) na něj vyrukoval s polokorektní variantou přijatého královského gambitu 3.Jc3?! Dh4+ 4.Ke2. Jenže pokud člověk netuší, co s tím, může nastat pěkná polízanice – a taky že postupně nastala. Bílý získal velkou převahu v centru a prognóza začala být nevalná. Ani na první šachovnici nevypadala partie mého a Tomášova starého známého z dorostu FM Milana Seiferta (2145) s Karlem Vlachem moc příznivě. Karel zahájení docela pokazil, ale soupeř naštěstí bojovností zrovna neoplýval a příjemně překvapil nabídkou remízy, samozřejmě bez většího váhání přijatou. Honza Štursa hrál bílými s Danielem Kellerem (2142) Philidorku, ale moc toho ze zahájení nezískal a byli vidět, že soupeři je vyrovnaná pozice docela příjemná.
Tomáš s FM Horníčkem (2121) sehráli proklatě ostrou variantu Grünfeldovy indické a při letmém pohledu mi nebylo moc jasné, co se tam vlastně bude dít. Celkem příjemného „draka“ hrál černými s Petrem Pištíkem (2001) Honza Framberk, svou obvyklou klidnou výstavbu typu d4, Jf3, Sg5 hrál a s Ondřejem Dlouhým (2002) rovnou pozici držel náš dosud stoprocentní Pavel. Brzy se mi ale přestala líbit pozice Petrova, kterého elově silnější soupeř Jaromír Dudek (1979) začal ve hře bez dam postupně přehrávat. Takže to všechno dohromady vypadalo tak asi na 3,5 bodu, nic moc.
Rozestavění figurek se nám začalo vylepšovat až po poledni. Můj soupeř nepodnikal vůbec nic, nechal mne bez problémů zahrát uvolňující d5 a mně se podařilo ho úplně přehrát. Samozřejmě ovšem pan Vanka nemůže sehrát partii bez aspoň jedné hrubky, a tak jsem nejprve přehlédl jednoduché vyhrávající pokračování, pak jsem spotřeboval svou značnou časovou rezervu a začal jsem se o partii docela bát. Jenže soupeř nečekaně překročil čas (zřejmě nedomáčkl hodiny, nevím) – pravda, v pozici objektivně už asi prohrané. Po pěkné kombinaci vyhrál vzápětí Honza Framberk, svou divočinu zvládl výborně i Tomáš, a po 4 hodinách hry jsme najednou vedli my 3,5 – 0,5.
V tu chvíli ovšem Luděk i Petr stáli na prohru a partii pokazil i Honza Štursa, takže rozhodoval, jako již po několikáté, Pavel. Tomu se povedlo převést partii do koncovky stejnobarevných střelců, ve které si vytvořil a posléze i zužitkoval vzdáleného volného pěšce – takže nakonec těsné vítězství 4,5 – 3,5 a opět spokojenost. V tabulce jsme momentálně čtvrtí, což je asi víc, než jsme si před soutěží představovali.