Kdo z milovníků královské hry by nechtěl aspoň jednou za čas strávit noc plnou šachových vášní, nechat se až do rána opíjet pocitem sladké rozkoše z vítězství, jež nesčetněkrát vystřídají stejně intenzivní pocity zmaru a zklamání, aby se opět proměnily v radost z úspěchu a konečného triumfu?

Všem posměváčkům, kteří si při pohledu na přemýšlející blouznivce ťukají na čelo a noc plnou vášní si představují úplně jinak, mohu jen vzkázat: Už se vám někdy podařilo pohrát si během jediné noci se stočtyčiadvaceti dámami, polovinou bílých a polovinou černých? Tisíckrát se jich dotknout, polaskat se s nimi, některé vyměnit nebo třeba i obětovat, na jiné zaútočit pěšcem či jinou figurkou? Nebo dokonce získat dámu novou, neposkvrněnou, proměnou z pěšáka, který dokončil strastiplnou pouť k cílové metě, tak jako odvážný princ, když polibkem promění zakletou princeznu? A když se zadaří, společně se svou královnou dotáhnout hru do vítězného konce a završit své snažení několikatahovým matem? A koneckonců, v nouzi ani remíza věčným šachem nebývá k zahození.

Tyto radosti si dopřálo 32 vyznavačů šachové bohyně Caissy, kteří se sešli v noci z pátku 4. na sobotu 5. listopadu 2009 k 5. ročníku Mikulášského blicáku v Kulturním domě v Libčicích. Šachová porce, která na ně čekala, budila respekt: turnaj systémem každý s každým na dvě partie, dohromady 62 partií pro každého účastníka. Celkem to činilo 992 bleskových partií, a když se k nim připočtou ty přátelské, v nichž nešlo o body, ale o prestiž, které si někteří borci neodpustili před zahájením a v přestávkách mezi jednotlivými koly, počet sehraných šachových klání o hodně překročil tisícovku.

Sestava účastníků byla úctyhodná. Šachisty z domácí Caissy Úholičky doplnili „přespolní" borci z pražských a středočeských oddílů, ale třeba i z Liberce nebo Děčína. Mezi aktéry turnaje byla i kompletní dospělá část vlašimsko-úholičské výpravy, která se před nedávnem vrátila z MS dětských kategorií v Turecku. Mimochodem, kdo dosud nečetl na webu poutavý „Turecký deník" Radima Hataše a Ondry Matějovského, vřele doporučuji. Trenéři malých princezen Míši Hatašové a Nely Pýchové - Míla Vanka a Ondra Matějovský - byli mezi účastníky Mikulášského turnaje, třetí člen výpravy Radim Hataš se spolu s Radkem Novákem zhostil pořadatelské funkce.

K vlastnímu průběhu Mikulášského blicáku: Noční turnaj na 31 dvoukol je závodem na dlouhou trať, začal v 7 hodin večer a končil až po sedmé hodině ranní. Proto je logické, že výpadkům a nečekaným ztrátám se nevyhnuli ani největší favorité. Mezi nimi pak rozhodovalo, kdo si nejlépe udrží koncentraci po celou dobu turnaje a jak se kdo dokáže vyrovnat se zmíněnými „nehodami". Důležitý, i když ne rozhodující, je úspěšný start. Komu se vydaří, hraje v pohodě, s větší sebedůvěrou. Odvážně vzdoruje silnějším soupeřům, slabší spolehlivě kosí. To se nejlépe podařilo Petru Šilhánovi ze Sokola Mělník, který se od prvních kol usadil na špici a dlouhou dobu si udržoval nečekané vedení. Teprve po půlnoci se začala prosazovat silná čtyřka bleskových specialistů, která se postupně vzdálila ostatnímu startovnímu poli a rozdala si to mezi sebou v boji o prvenství a o medaile. Domácí matador Jindřich Novák, jeho věčný blickový soupeř Jindřich Melich z TJ Pankrác (snad si zde můžu udělat reklamu na jeden ze starších článků a upozornit na popis jejich nekonečných bitev v reportáži o Zvolském rapidu) a spolu s nimi dvojice ostřílených borců druholigového Žebráku Daniel Hadžala a Vladimír Mrňa, jinak na podobných turnajích reprezentující spíše Dejvickou sokolovnu.

Jindra Novák hned v prvním kole prohrál obě prestižní partie s Melichem, nepodlehl však panice, postupně trpělivě doháněl ztrátu a nakonec to byl on, kdo se v samém závěru propracoval na nejvyšší stupínek. Potřeboval k tomu zisk 51 bodů z 62 partií. Opakovat, že rychlé tempo hry Jindrovi mimořádně svědčí, je nošením dříví do lesa, výsledek Mikulášského blicáku je toho dalším důkazem. Snad Jindřišek po této pochvale nezpychne a třeba mě za to nechá někdy vyhrát.

Velkou pochvalu zaslouží i druhý v pořadí a největší Jindrův soupeř Vladimír Mrňa. O jeho velkém šachovém talentu se ví už dávno, na webu se však o něm psalo velice často především v nelichotivých souvislostech: v mnoha turnajích, kterých se zúčastnil, odehrál jenom několik prvních kol - než ho zmohl alkohol a usnul, načež byl obvykle pořadateli vynesen ze sálu. Mnozí organizátoři se už nechali slyšet, že ho příště do svého turnaje nepřijmou. Pokud se někdo ze soupeřů těšil, že zase „odpadne" a usnadní mu tak cestu ke dvěma bezpracným kontumačním bodíkům, nedočkal se. Vladimír se tentokrát hlídal, vydržel se silami, pro mnohé překvapivě, až do konce a ukázal, že umí na sebe upozornit i jinak než opileckými excesy. Přitom k úplnému triumfu mu chyběl jen krůček - dosáhl stejného počtu bodů jako Jindra Novák a jen horší Sonneborn ho odsunul na 2. místo. Bravo, Vladimíre!

S nepatrnou ztrátou bojovali o bronz Jindřich Melich a Daniel Hadžala. Úspěšnější byl nakonec populární „Jezevec" Daniel Hadžala (48,5), který tak dovršil medailový úspěch Dejvické sokolovny. Nevděčná „bramborová medaile" připadla Jindřichu Melichovi (47,5), za ním se čtyřbodovým odstupem udržel páté místo lídr z úvodních kol Petr Šilhán. Z dalších zaslouží pochvalu vlašimský mladíček David Zvára (ročník 1994), který se zlepšuje rok od roku a soupeře, kteří ho ještě před nedávnem hladce poráželi, dnes spolehlivě drtí. Dlouho se držel ve vedoucí pětici, pak ale na něj přece jen dolehla únava a nakonec skončil s 39,5 body na 12. místě, pouhý půlbod za Mílou Vankou. Ceny si odnesli borci na prvních 10 místech.

Z domácích borců se do první desítky kromě Jindry Nováka protlačili zkušení turnajoví hráči Jan Framberk (7. místo, 43 b.) a Milan Mintěl (9. místo, 41 b.). Na ceny tentokrát nedosáhli Míla Vanka (11., 40 b.), Luděk Sedlák (14., 38 b.), Jiří Halla (21., 26 b.) a Oto Aron (26., 16 b.). Co je nejdůležitější - dobře si zahrálo všech 32 soutěžících, nedošlo k žádným větším hádkám a turnaj provázela příjemná, přátelská atmosféra.

Dalo by se očekávat, že účastníci turnaje ráno zalehnou a většinu dalšího dne prospí, ale neplatilo to bezezbytku. Našli se takoví borci jako Jirka Halla a Jindra Novák, kteří toho ještě neměli dost a za ranního kuropění se přímo z Libčic vydali autem na GP v rapidu do Mladé Boleslavi (třetím do party byl Miroslav Šilhavý z ŠK Zdice), načež je následující den čekala vážná partie v soutěžích družstev. Není bez zajímavosti, že zatímco Jindru v Boleslavi přece jen zmohla únava, poslední 4 partie proklimbal a prohrál a skončil se skromným výsledkem 3 z 9, noční pták Jirka Halla byl ve svém živlu, uhrál 4,5 z 9, a to ještě spadl ve vyhrané koncovce s hráčem okolo 2200. Pro čtenáře, kteří snad mají obavu o zdraví jmenovaných nadšenců, ještě doplním informaci o jejich výkonu v partii následujícího dne v RP družstev. Oba svou partii vyhráli, byť Jindra s notnou pomocí soupeře, který v remízové věžovce V+P : V+P nastavil věž. V hospodě po zápase se pak zdržel jenom pár minut, protože spěchal. Je snad zbytečné ptát se na důvod - měl na večer domluvenou šachovou partii. Jak ta dopadla, už nevím, ale dovolím si tipnout, že dobře, jelikož šachisté jsou tvorové nezničitelní.