V sedmém kole krajského přeboru vyjelo naše áčko zasněženou krajinou do Příbrami k utkání se soupeřem, se kterým se nám v posledních letech vůbec, ale vůbec nedařilo (předloni jsme prohráli těsně 3,5-4,5, vloni v posledním kole výrazně 2-6). Bohužel, ani tentokrát se odveta nekonala. I když byl výsledek nakonec dost dlouho na vážkách, po většinu zápasu jsme se jen snažili dotáhnout se na vedoucí skupinu.

Už když jsem se vydal na první důkladnější obhlídku našich pozic, uviděl jsem především pasivní a podezřelou pozici Petra Buriánka, který si v áčku odbýval svůj křest. Nervozita zřejmě vykonala své, a partie poměrně rychle skončila zákonitým výsledkem. Jindrovi bylo zřejmě líto poměrně klidně sehraného zahájení, a v dobré pozici se pustil do zápletky, která skončila ztrátou figury. Na třetím a čtvrtém prkně (Honza a Jirka T.) se nic zvláštního nedělo, Luďkova pozice byla v tu chvíli nejasná, ale rozhodně ne vyhraná, a Jirka H. měl na stole typickou remízovou výměnnou francouzskou, už bez dam a bez většího počtu lehkých figur. (Mimochodem, to mi na tomhle jinak vrcholně zajímavém zahájení vadí - když to bílý chce jen zremizovat, nic na světě mu v tom nezabrání. Vyzývám tímto všechny zastánce francouzské, aby mi to vyvrátili, a pak ji začnu možná na stará kolena hrát :-)

Radek byl v tu chvíli vlastně jediný, kdo měl na stole bojovnou, nejasnou pozici plnou života. Takže jsem si řekl, budeš muset hrát. Můj soupeř a starý známý Jarda Trmal totiž partii pojal velmi klidně a vypadalo to, že by proti smírnému výsledku nic nenamítal. Já jsem z holandského stonewallu získal docela pohodlnou rovnou pozici a po zmíněné obhlídce ostatních partií jsem se pustil do útoku na královském křídle, na kterém ovšem usídlili králové oba - nevyplatilo se to nakonec tomu mému. Spotřeboval jsem potom zbytečně spoustu času, oba jsme dost tápali a nechtělo se nám překročit demarkační čáru, ale nakonec jsem neodolal a zatáhl zásadní f5-f4.

Mezitím si smířlivě podali se soupeři ruce Honza a Jirka Tejkal, Jindra k údivu přihlížejících vykouzlil s figurou méně cosi, co se velmi podobalo poziční remíze či pevnosti, a Radek už drtil soupeře útokem na krále - ale to jsem už nesledoval, maje na hodinách něco mezi třemi minutami a překročením času. A tak se stalo to, co v letošní sezóně dobře znám - jednotahová hrubka (pozice už byla při trochu rozumné hře remis) a další nula do nelichotivé bilance.

Bohužel se ukázalo, že tahle půlka nakonec chyběla i celému mančaftu. Jindra totiž opravdu remizoval, a Luděk s Jirkou Hallou po vyčerpávajícím boji skoro do holých králů remizovali taky. Takže zase 3,5-4,5, kouzlo se nepovedlo a můj tajný sen (teď už se mohu přiznat), totiž boj o postup, se zase odkládá na neurčito. Dlužno říci, že soupeř byl lepší, nejméně ve třech remízových partiích jsme byli aspoňń chvíli prohraní.

Jo, a Radek samozřejmě vyhrál, hrál opět moc pěkné bojovné šachy a v tuto chvíli je naším největším trumfem.   



Za 14 dní nashledanou se těší



Míla Vanka



PS. Partiová ukázka bude, až partie dostanu. A po správné připomínce JH budu všem hráčům áčka posílat výsledek kola i partie. Kdybych zapomněl, ozvěte se!