Ve třetím kole nám los krajského přeboru přiřknul naše dobré známé z Mladé Boleslavi, papírového favorita soutěže. Soupeři přijeli do Úholiček prakticky v plné zbroji (zejména na prvních deskách), v naší sestavě nahradil Radka Veveru hostující Michal Schmalz, poprvé nastoupil Michal Cvikl a loni velmi úspěšný Luděk Sedlák.
Přípravu hrací místnosti zpestřily dva zajímavé telefonáty od našich hráčů. Nejdřív Michal Schmalz oznámil, že byli svědky nehody kousek od Velkých Přílep a že musí čekat na policajty, vzápětí zase volal Luděk, že z Prahy přijedou trochu později, neboť právě platí pokutu. Nicméně nakonec všichni dorazili a bitva mohla začít.
Bohužel hned první zprávy z bojiště naznačily, že to nebude lehké. Michal Schmalz už v raném stádiu partie s Martinem Jačkem (2217) přehodil tahy a ztratil bez náhrady pěšce, což zkušenému soupeři stačilo – Michalův odpor byl sice dlouhý, ale v podstatě beznadějný. Ani na třetí šachovnici nám růžičky nevykvetly, Martin Dungl sehrál bílými proti Davidu Vichnarovi (2203) výměnný dámský gambit velmi pasivně a po sérii chyb rychle prohrál.
Skóre vylepšil Tomáš Hruška spolehlivým pozičním výkonem proti M. Hajnému (2049) a zejména Honza Framberk, který rázným útokem (s malou vadou na kráse, viz trenérské okénko) doslova smetl Pavla Crhu (2132), tím ale dobré zprávy v podstatě skončily. Hrály se sice ještě čtyři partie, ale ani v jedné jsme v tomto momentě nestáli líp a obavy o výsledek, už byly plně oprávněné. Snad jen Luboš Maršálek, který Ondřeji Crhovi (2151) černými už v 6. tahu obětoval pěšce (a současně vyměnil dámy), nebyl po celou dobu vážněji ohrožen a partii také celkem v pohodě zremizoval.
Debutující Michal Cvikl postavil proti O. Horákovi (1995) rovnou pozici a dokonce v jeden moment mohl získat značnou výhodu, místo toho ale pozici nepříliš vhodně zjednodušil a nakonec prohrál dámskou koncovku s pěšcem méně. Průběh zbývajících dvou partií připomínal přesýpací hodiny.
Luděk Sedlák nejprve pokazil celkem přijatelnou pozici s mým vrstevníkem Mílou Jačkem (2030, ročník 1940) a mohl docela rychle prohrát, soupeř však nepokračoval dost důrazně a vznikla pozice s oboustrannými šancemi. Hodnocení pozice se ještě několikrát otočilo, ale nakonec partii pokazil Luděk a soupeř mohl několikrát přejít do zcela vyhrané pěšcovky. Únava ovšem dělala své a z ničehož nic se Luďkově poslední věži otevřela cesta k „zešílení“. Ani to ale nebyl konec, Luděk možností pohrdl a celkem jednoduchou věžovku už soupeř nepustil.
A nakonec moje partie s Martinem Řehořkem (2315), která rovněž připomínala komedii omylů. Moje (bohužel tradiční a asi nevyléčitelné) děsivé hospodaření s časem v trochu nestandardní sicilce vyústilo do úplně prohrané pozice. Vymyslel jsem ještě poslední léčku, která ovšem vedla do postavení s počítačovým hodnocením okolo minus dvaceti. O tom, že je to takhle špatné, jsme ovšem oba neměli ani tušení. Soupeř už toho měl asi taky dost, z několika vyhrávajících pokračování zvolil jednoduchý zisk materiálu – a přehlédl věčný šach. Únik hodný Houdiniho, zápas nicméně skončil po zásluze naší porážkou 3-5.
Bojovali jsme, ale soupeř byl, objektivně řečeno, trochu nad naše síly. Už to tak vypadá, že letošní přebor rozhodně nebude procházka růžovým či jiným květinovým sadem. Čeká nás ještě prosincový zájezd do Příbrami – a pak Silvestr a zbylých 7 kol. Budeme se na to všechno těšit, zase tak špatně, jak ukazuje postavení v tabulce, myslím nehrajeme.