ŠACHOVÁ BLESKOVÁ RADOST ANEB ŘÍČANSKÁ HOLOMAJZNA

Protože jsme pro každou špatnost a zastáváme názor, že i v šachu se má vyzkoušet všechno, přihlásili jsme se s Ondřejem Vondráškem na Říčanský blesk, netradiční turnaj dvojic v bleskové hře. Co je tak neobvyklého na turnaji dvojic v bleskovkách, řeknete si možná, zvlášť když čas na rozmyšlenou je celých 7 minut, nota bene ještě s přídavkem dvou vteřin za každý vykonaný tah? Ten, kdo se podrobně seznámil s propozicemi, v nich našel ještě jednu „maličkost" - uvedený čas vám musí vystačit na dvě partie, které hrajete současně.

Neobyčejný turnaj si přišlo či přijelo do Říčan vyzkoušet 22 dvojic, mezi nimiž byly mnohé persóny pražského a středočeského šachu. Nasazenými jedničkami jsou vlašimští bratři Vojtové (2352 a 2173), dvojku má dvojice Gregor, Hába (2256 a 2215), trojku Melich, Svoboda (2153 a 2315), čtyřku Černovský, Daneš (2148 a 2283). Naše dvojice Sedlák, Vondrášek (1957 a 1890) se ve startovní listině krčí na skromném 15. místě, ale nijak nás to nedeprimuje; přišli jsme se především pobavit a zahrát si zajímavé šachy. Dokonce jsme si stanovili turnajovou taktiku: k zápasům přistupovat týmově, což znamenalo v podstatě jediné: nikdy se nevzdávat, prohrané pozice tahat až do matu a do poslední chvíle soupeři ubírat čas, aby mu chyběl v partii proti spoluhráči. Naším jediným tréninkem bylo přátelské utkání těsně před začátkem turnaje. Nad podstatně silnějšími soupeři jsme kupodivu vyhráli, takže do turnaje nastupujeme bojovně naladěni a s odhodláním neprodat kůži lacino.
Čekali jsme, že hraní dvou bleskovek najednou nebude žádný med, ale úvod byl ještě divočejší než naše představy. Soupeřovy figury se na vás ženou zleva zprava, děsí vás, že jste na tahu v obou partiích a ani v jedné nevíte, co hrát, občas netušíte, jaký byl poslední tah soupeře, pro jednu partii zapomínáte, co jste chtěli hrát v druhé. Vteřiny ubíhají, hrubých přehlédnutí a nemožných tahů děláte víc než v „obyčejných" blickách. Tyto pocity se rapidně zlepší, když si uvědomíte, že v naprosto stejné situaci jsou i vaši soupeři; pak si i takoví „hobíci" jako my s Ondrou můžou občas vychutnat ten slastný pocit, kdy máte zmáčknuté obojí hodiny, v obou partiích připravené pokračování, soupeřům běží čas a potí se nad pozicí vašeho spoluhráče. Vedete na čas, partie máte přivyhrané, je to prostě radost hrát šachy, dokonce i v této podivné podobě.
Kdosi nazval turnaj Říčanskou holomajznou, což se ukázalo jako trefná charakteristika, která se mezi účastníky rychle ujala. V ní nemá nikdo nic jisté, nehody se nevyhýbají ani favoritům a o překvapivé výsledky nebývá nouze.

Co se může stát, když nevíte, kde vám hlava stojí (Naše malá soukromá dramata)
Normálně by bylo nesmyslné komentovat průběh bleskových partií, zvláště v podání nás, šachových amatérů, ale ta akce byla natolik netypická, že přinášela mnohé zajímavé, někdy i komické situace, k jakým nikde jinde nedochází - jsou možné jenom při této svérázné šachové disciplíně. K řadě z nich došlo i v našich partiích a nedá mi to, abych se o některé s vámi nepodělil. Snad i vás zaujmou a pobaví.
Druhé kolo, hrajeme s dvojicí Bača, Štoček. V mé partii s panem Bačou zuří divoká blicka, na hodiny se nikdo ani nepodívá. A to je chyba, partie je už dávno ve střední hře a teprve teď nás někdo upozorní, že naše hodiny neběží, máme na nich stejný čas jako na začátku. Až v polovině partie tedy spouštíme hodiny a pan Bača, ukolébán, že má dost času, se plně věnuje své druhé partii. V té naší udělá už jen pár tahů a pak na ni dočista zapomene. „Čas, vedeme 1:0," hlásím Ondrovi výsledek, což soupeř vůbec nezaregistroval. Teprve když i Ondřej dovedl svou partii do vítězného konce, vrací se pan Bača k naší šachovnici, kde už jsou figurky srovnány v základním postavení, a nevěřícně se ptá: „Kde je ta druhá partie? Stala se nějaká chyba?"
V třetím kole nás prověřuje dvojice vlašimských mladíků Zvára, Rýdl. Utkání končí 2:2, oba s Ondrou nečekaně porážíme Jirku Rýdla, talentovaného svěřence Míly Vanky. Jak je to možné? Šachově Jirka ční už dávno vysoko nad námi a v rychlých partiích bude jeho převaha patrně ještě větší. Jenže tady se hrají dvě partie a my oba tu druhou proti Davidu Zvárovi kazíme hned v zahájení. Soustředíme se na Jirku, který chce obě své partie vyhrát. Má ale nerovné podmínky - musí svou pozornost dělit mezi dvě partie, v nichž mají soupeři proti němu dvakrát víc času. Jirka se v obou partiích dostává pod časový tlak, partie kazí a obě nakonec prohrává na čas i na pozici. Kdyby se zaměřil jen na jednoho z nás, nejspíš by zápas skončil výsledkem 1:3, doplatil ale na jedno z úskalí tohoto divného systému.
Už jsem psal o neobyčejném výskytu nemožných tahů a neuvěřitelných přehlédnutí. Mně tato nehoda postihla několikrát, ale zdaleka nejsem sám. Snadno se můžete přesvědčit v přestávkách mezi koly, kdy potkáváte šachisty, jejichž společným znakem je máchání rukama, ťukání na vlastní čelo, kroucení hlavou a stěžování si na osud, případně na vlastní hloupost. Jak jinak by se mohlo stát, že právě oni přehlédli šach, nastavili dámu nebo nezmáčkli hodiny. Vše samozřejmě v jasně vyhraných postaveních. Abych byl konkrétní, uvedu aspoň jeden příklad z vlastní praxe. Čtvrté kolo, naším soupeřem je dvojice Forman, Suchý. Dokončuji útok na soupeřova krále, stačí vzít dámou nekrytého střelce na g5, dokonce se šachem. Na zoufalý tah černého h5-h4 však reaguji tak, že místo černého střelce beru do ruky tohoto pěšce h4. Hned ho pouštím, ale pravidla jsou neúprosná. Nebyl to náhodný dotek, není co řešit. Ani už nedělám vynucený tah Dxh4 a partii vzdávám. Ondra naštěstí rozhodující partii vyhrál a rozhodl o našem vítězství 3:1, jinak bych to asi nevydýchal.
Jiná ukázka, co se může stát v Říčanské holomajzně. 7. kolo, hrajeme proti rodinné dvojici otce a syna Pospíšilových. Asi v 10. tahu mladší z Pospíšilů napadl mého jezdce g4 tahem h2-h3. Mám jediný ústup na h6, ale než ho provedu, cvaknou hodiny na druhé straně. Rychle se otočím, jde o výměnu lehkých figur, takže nejdřív doberu koněm střelce a vracím se k první partii. Najednou se mi zdá, že lépe než na h6 by se jezdec vyjímal na e6 - provádím tedy rafinovaný tah Jg4-e6, načež mě soupeř s úsměvem upozorní, že ve slušné společnosti jezdec obvykle skáče do L. Neboli nemožňák jak Brno, partii prohrávám v 10 tazích. To je to nejhorší, co vás může potkat, protože Martin Pospíšil se už soustředí jen na Ondru a brzy poráží i jeho. Ale každá mince má dvě strany - zápas pokračuje a daří se nám totéž, co před chvílí proti Jirkovi Rýdlovi. Moje partie s Evženem Pospíšilem je zatím vyrovnaná, ale využívám předchozí zkušenosti, nezmatkuji, tahy si promýšlím v době, kdy soupeř dumá nad druhou partií. Postupně získávám převahu na šachovnici i na hodinách a nepochybuji, že s Ondrovou pomocí dotáhnu hru do vítězného konce. Otec Pospíšil, na rozdíl od Jirky Rýdla, se pokouší zachránit alespoň jednu z ohrožených partií. Vybírá si tu Ondrovu, proti mně poslední minutu už netahá a nechá si spadnout čas. Ondřej však hraje věžovku excelentně a srovnává konečné skóre na remízu 2:2. A teď filosofická otázka. Byl ten můj nemožňák z pohledu celkového výsledku opravdu ztrátou? Klidně se totiž mohlo stát, že bez něj bych nakonec prohrál obě partie, a kdoví, jak by si se soupeři poradil Ondřej.

Když se štěstí unavilo, sedlo i na nás

Zatím jsem psal hlavně o tom, jak jsem něco nastavil nebo přehlédl, ale pochopitelně nastaly i opačné situace, kdy se válečnické štěstí přiklonilo na naši stranu. Asi nejvíc nás poctilo svou přízní v 9. kole. Hrajeme s dvojicí Veselský, Macháček a hned v prvních minutách se dostáváme pod tlak. Soupeři hrají suverénně a bleskurychle, vypadá to na debakl. Ondřej má hlavu v dlaních, já stojím blbě v obou partiích a v každé mi zbývají tak 2-3 minuty proti soupeřovým pěti. Konečně jeden z protivníků dělá chybu a dovoluje mi, abych se vysmekl z nejhoršího. Rozhoduji se zachránit alespoň tuto partii, druhá partie s Macháčkem je nadobro ztracená. Stejně to vidí i Macháček, ale místo aby mě dorazil, soustředí se jen na partii s Ondrou a v té naší sem tam udělá samozřejmý tah. I já tam mechanicky a bez rozmýšlení á tempo odpovídám, abych soupeře rozptýlil a pomohl Ondrovi v jeho obtížné situaci. S Veselským stojím už jasně lépe, ale kdoví, jak by to dopadlo bez jeho dopomoci: ve snaze aktivizovat krále si soupeř nalezl do matu uprostřed šachovnice. Macháček se snaží proti Ondrovi vyhrát složitou koncovku a na moji partii, kterou považuje za vyřízenou, zapomíná. Občas potáhne, nic sice nekazí, ale ani se nijak neposunuje k výhře. Už vedu na čas, mat v nedohlednu a soupeř se potí nad Ondrovou partií. Sami asi tušíte, jak to nakonec dopadlo. Ondřej sice v koncovce padl, ale naši partii soupeř nezvládl - v pozici, kdy měl věž a koně proti mému střelci (a já ani náznak protihry), překročil čas. Zápas, který měl skončit naším naprostým debaklem, jsme vyhráli 3:1.
Turnaj je plný zvratů, nám se však kupodivu daří držet se celou dobu v první polovině tabulky. Vždy když se ale vyšplháme až příliš nahoru, srazí nás zpátky na zem některý z čtveřice hlavních favoritů. V 5. kole nás vyškolili Melich se Svobodou (0,5:3,5), v 8. kole Černovský s Danešem (0:4). Po devíti kolech jsme osmí, ale tentokrát narážíme pro změnu na bratry Vojtovy. Znovu to skončilo 0:4, i když Ondřej byl v partii s Tomášem Vojtou velice blízko alespoň dílčímu úspěchu: partii dovedl až do pěšcovky, v ní ale bohužel padl. Škoda, nemusel do ní chodit a výsledek nebyl vůbec jasný.
Jediný tým z první třetiny tabulky, kterému jsme se vyhnuli, je vedoucí dvojice Gregor, Hába. Protože ale i oni už obehráli prakticky celou horní polovinu tabulky, reálně hrozilo, že právě je dostaneme v posledním kole. V tom případě bychom mohli na umístění v horní polovině tabulky zapomenout, ale na ostatní týmy si kupodivu věříme, alespoň do té míry, že jsme odhodláni poprat se s nimi o co nejčestnější umístění. Všechno zlé je ale k něčemu dobré - drtivá porážka od bratří Vojtů nám pomohla k „lehčím" soupeřům, pokud tedy můžeme považovat za lehčí soupeře dvojici Koyš, Forman, jejichž souhrnné elo je zhruba o 300 bodů vyšší než naše. Závěr turnaje nám ale vychází skvěle, mně se daří obě partie vyhrát a Ondřej přidává třetí vítězný bod. V souhrnu to znamená, že jsme z 11 zápasů vyhráli 5, remízovali 2 a prohráli 4, což nás při vyrovnanosti tabulky vyneslo na nečekaně slušné 7. místo. Znovu se ukázalo, jak důležité je v každém švýcaru poslední kolo. V případě zápasové remízy bychom skončili 11., kdybychom zápas prohráli, spadli bychom dokonce až na 17. příčku, která připadla našim soupeřům.
Omlouvám se všem, koho nudila naše malá soukromá dramata, která jsme zažili na Říčanské holomajzně a zachycovala boje o pořadí někde mezi sedmým a desátým místem. Kdyby podobné turnaje byly běžnou součástí šachového kalendáře, rozhodně bych vás neobtěžoval popisem, jak je prožívají a co na nich zažívají řadoví šachisté.

Souboj tří týmů o prvenství pro sebe rozhodli Gregor s Hábou
Jedno snad bylo z předchozích řádků patrné: když už se šachisté pustili do tohoto neobvyklého klání, chtěli pochopitelně uspět. A jestliže to platilo pro týmy z hloubi startovního pole, tím spíše pro ty, kteří si dělali čáku na celkové vítězství.
Na čele tabulky brzy vykrystalizovaly tři týmy, které si to nekompromisně rozdávaly o prvenství. Naprosto spolehlivě drtili své soupeře nejvýše nasazení bratři Vojtové. Bohužel slabší chvilku si vybrali v tu nejméně vhodnou chvíli - v zápasech s hlavními konkurenty. V 5. kole v přímém souboji o čelo tabulky podlehli dvojici Gregor, Hába, hned na to remízovali s Melichem a Svobodou. Naproti tomu druzí nasazení Gregor s Hábou začali rozpačitě, třemi nejtěsnějšími výhrami 2,5:1,5. Do noty jim však hrálo, že prvním kritériem byly zápasové, nikoli partiové body. Soustředili se na rozhodující zápasy v 5. a 6. kole, které jim vyšly excelentně: bratry Vojtovy i Melicha se Svobodou porazili shodně 3:1 a všechny trumfy drželi ve svých rukou. I na ně však přišla slabá chvilka - v 7. kole prohráli s domácí dvojicí Vavřinec, Voráček, v následujícím jim vzali další bod vlašimští Zvára, Rýdl. Do čela se tak na skóre vrátili bratři Vojtové, pro ně však bylo osudové hned následující 9. kolo: remíza s dvojicí Černovský, Daneš se ukázala být rozhodující ztrátou. Třetí dvojicí, která míchala kartami v boji o prvenství, byli Melich a Svoboda. Pro ně začal turnaj nešťastně - nestihli první kolo a zapsali si v něm kontumační nulu, kterou se jim přes veškerou snahu už nepodařilo dohnat. Škoda, jinak mohl být boj o prvenství ještě zajímavější. V posledních dvou kolech už favorité nezaváhali - vyhráli všechny své zápasy, což stačilo dvojici Jiří Gregor, Zdeněk Hába k těsnému vítězství. O bod zpět finišovali bratři Vojtové, další bod ztráceli Melich se Svobodou.
„Brambory" za 4. místo získala s odstupem před další konkurencí dvojice Černovský, Daneš, což znamenalo, že první čtyři místa obsadily čtyři nejvýše nasazené týmy. Úspěchem je 5. místo dvojice Zvára, Rýdl, spokojeni mohou být i šestí Vavřinec s Voráčkem. Dvanáct dvojic mezi 6. a 17. místem (tj. více než polovina startovního pole!) se v mimořádně vyrovnané tabulce vešlo do rozmezí pouhých dvou bodů. Za zmínku stojí, že při tzv. olympijském hodnocení (součet partiových bodů) by bylo pořadí dosti odlišné od oficiálního, a to jak na nejvyšších příčkách, tak v hloubi startovního pole.

Komentáře

Anketa