Jako den a noc vypadá srovnání první a druhé poloviny krajské soutěže 2013/2014 z pohledu B-týmu Caissy Úholičky. Naše béčko nakonec „sklidilo brambory“ a skončilo čtvrté, čímž jsme zopakovali své obvyklé umístění z posledních sezon. Stejnou příčku tým obsadil v sezonách 2010/11 a 2011/12, pouze v té loňské jsme skončili pátí. Zdánlivě tedy vše při starém, ale zatímco v minulých letech bylo toto umístění vcelku reálným obrazem našich možností, letos naše ambice sahaly výše.
B-tým Caissy nastoupil do soutěže v mimořádně silné sestavě a podle soupisky (do hry zasáhli Vlach, Otruba, Framberk, Přibyl, Vaic, Machalík, Vondrášek, Sedlák, Buriánek, Halla, Vlček, Aron a Kretschmer) patřil k favoritům. Tuto roli jsme beze zbytku plnili v první polovině soutěže, kterou jsme prošli bez ztráty květinky a spolu s C-týmem Říčan se usadili na špici tabulky. V prvním kole pocítil naši sílu kladenský Merkur (loni nás porazil, tentokrát jsme na jeho stolech vyhráli 6:2), po něm postupně Libčice (5,5:2,5), Hostivice (5:3), Buštěhrad (6:2) a Brodce (4,5:3,5). Po pěti kolech jsme vedli, domácí porážka se Zdicemi 2,5:5,5 (stane se, každý den není posvícení) však dala Říčanům příležitost k trháku. Tato porážka nás nezlomila, hned v následujícím 7. kole jsme se vzchopili a sehráli dramatické utkání ve Vlašimi, kde to byl nekompromisní boj o každý bod a o udržení kontaktu s týmem Říčan. S perně vybojovanou a asi zaslouženou remízou jsme nakonec nebyli spokojeni my ani domácí, protože výsledek 4:4 dal Říčanům šanci ke zvýšení náskoku.
Těžko říct, co se pak stalo s naším do té doby dobře fungujícím týmem. Zlom přišel v 8. kole, kdy jsme v Úholičkách přivítali Řevnice. Pohodový soupeř, kterému o nic nešlo, přijel oslaben o první dva hráče, na naší straně byla papírová převaha na všech šachovnicích, která v součtu činila více než 1000 elobodů. Zdálo by se, že máme před sebou jeden z jasných zápasů a že ve výsledku půjde jen o výši skóre. Porážka 3,5:4,5 byla studenou sprchou, která znamenala konec našim šancím na nejvyšší příčky a bohužel (aniž bychom si to připouštěli) vedla i ke ztrátě motivace do zbývajících zápasů. Horko těžko jsme zdolali sestupem ohrožené Říčany D 4,5:3,5 a proti říčanskému céčku, vedoucímu týmu soutěže, dokonce reálně hrozilo, že se tým ani nesejde. Porážka 2,5:5,5 už byla zákonitá a tragickou druhou polovinu soutěže uzavřel debakl 2:6 v Kolešovicích. Možná se hodí připomenout, že naše cesta krajskou soutěží byla přesně opačná než v loňském ročníku. Tehdy začalo béčko Caissy třemi porážkami, ještě po 6 kolech bylo poslední (1 0 5), ale z posledních pěti zápasů jsme vyválčili 4 výhry a jednu remízu. Výsledkem bylo 5. místo, jenom o jednu příčku horší než dnes. Kdybychom dali dohromady loňskou druhou polovinu soutěže s tou první letošní, neměli bychom konkurenci.
Za zmínku stojí, že zatímco pro nás remíza ve Vlašimi odstartovala strmý pád z výšin do středu tabulky, Vlašim se remízou s námi odpíchla k mocnému finiši, který na Říčany sice nestačil, ale nakonec vedl k postupu do krajského přeboru z 2. místa, díky lepšímu výsledku, než měl 2. tým ze skupiny B.
Nechtěl bych, aby předchozí odstavce vyzněly tak, že nás snad postihla nějaká sportovní tragédie. Prostě se to tak semlelo, berte to spíš jako zajímavost. Šachy nás neživí, hrajeme je především pro radost, většina z nás už může jen těžko reálně pomýšlet na nějaké výrazné zlepšení. Z tohoto pohledu si nemáme nač stěžovat. Zahráli jsme si pěkně, parta byla dobrá a v týmu vládla pohoda bez ohledu na to, jak jsme si zrovna stáli v tabulce. Nejspíš to tak bude i v příštím roce. Znovu sehrajeme partie hezké i tragické, znovu nebudeme mít nic jistého ani my, ani naši soupeři. Když nám to sedne, smeteme soupeře ze šachovnice, favorit nefavorit. Když nám to nesedne, může nás rozsekat outsider, který nastoupí s náhradníky. A to je dobře. Proto to hrajeme, proto jsou šachy tak krásné.
Luděk Sedlák