Podobně jako před rokem, i letos v březnu se malá caissácká výprava, čítající Martina Dungla, Honzu Framberka, Jirku Hallu a mne, vydala do Koutů nad Desnou, aby si jednak užila posledních zimních radovánek, jednak aby si zahrála otevřený turnaj a přitom sledovala výkony našich mládežníků. Ty zajímaly zejména mne, protože v přeboru republiky mládeže hráli dva moji současní svěřenci (Robin Hrdina a Jirka Rýdl) a jedna svěřenka bývalá - Míša Hatašová.

Hned po příjezdu do toho hezkého koutu Jeseníků nám bylo jasné, že s těmi zimními radovánkami to nebude nic extra. Naši sjezdaři si ještě stihli zajezdit docela dobře, ale dva pokusy o výlet na běžkách, které jsme s Honzou navzdory jarnímu počasí podnikli, se moc nevyvedly. V prvním případě jsme se sice vyvezli novou lanovkou až skoro k horní nádrži přečerpávací elektrárny, ale po pár kilometrech jízdy po rozbředlém ledu s jehličím, větvemi a šiškami jsme museli lyže sundat a až domů pokračovali už pěšky. Krásným vyvrcholením pak byl sestup asi 150 výškových metrů po okraji docela strmé sjezdovky, ještě vysoko zasněžené sněhovými děly.

Druhý výlet se taky vydařil, z Červenohorského sedla na Švýcárnu jsme sice jakžtakž jeli, ale už při objednávání polévky a klobásky začalo docela slušně pršet a to nám vydrželo i na celé osmikilometrové zpáteční cestě. Že jsem s sebou zkušeně neměl nepromokavou větrovku, nemusím ani zvlášť zdůrazňovat, že? Tím jsme se s Honzou sportovně vyžili a dál už se spolu s ostatními věnovali převážně šachům, společenským radovánkám, bowlingu a lízání ran z té turistiky. Na pinkponk tentokrát nedošlo, zato obvyklý koncert Českého Slavoje, posíleného o Honzu Paukerta coby baskytaristu a o vynikajícího sólového kytaristu, jehož jméno jsem si bohužel nezapamatoval, se vydařil nadmíru.

Jak jsem psal už loni, k uspořádání tohoto náročného konglomerátu celkem jedenácti šachových turnajů je hotel Dlouhé stráně místem skoro ideálním, a ani letos se pořadatelům i personálu moc vytknout nedalo. A tak není divu, že i na šachovnicích se bylo na co dívat. Kromě osmi mládežnických kategorií se hrálo ještě uzavřené mistrovství ČR juniorů (vyhrál IM Krejčí) a v tom silnějším ze dvou openů jsme působili i my.

Asi nejspokojenější je po turnaji Honza, jehož 11. místo bez porážky s 5,5 body a výkonem 2199 je rozhodně velkým úspěchem. V prvním kole mu sice pomohla naše patronka Caissa, když jeho velezkušený soupeř Kubíček překročil v remízové pozici čas, domnívaje se, že se po 40. tahu přidává půl hodiny.

Ale Honza hrál opravdu dobře, v celém turnaji neprohrál, a nejen že ubránil několik obtížných pozic, ale nejméně dvě z jeho sedmi (!) remíz je nutno považovat spíš za ztrátu – Honza v konečných pozicích stál značně líp, skoro na výhru. A na partie se připravoval, a vůbec!

Martin nehrál taky špatně, ale jeho výsledek (4 body, performance 1869) ovlivnila asi trochu nezasloužená prohra se mnou (díky mé násilné hře stál v jeden moment jasně na výhru). Podobný výsledek zaznamenal i Jirka, jeho 4 body a perfo 1897 odpovídají jeho ratingu. Co se mé hry týče, myslel jsem si, že Kouty 2009 nemohu překonat – ale stalo se. Patnácté místo s 5,5 body a performancí 2055 je vzhledem k předvedené hře ještě velice lichotivé, dvě porážky s hráči pod 2000 a několik děsivých hrubek nevěstí mnoho dobrého. No, uvidíme, jestli se to ještě trochu vrátí k normálu.

Co mne ovšem nadchlo, byly výsledky Míši Hatašové a Jirky Rýdla. Míša překvapila asi všechny zúčastněné – soupeřky, trenéry i Radima, který si pro ni přijel a byl jejího triumfu svědkem. Je sice pravda, že v prvním kole Míša „přežila svou smrt“, ale pak se zlepšovala každým dnem. Ve druhé půli turnaje to už byl docela suverénní výkon, včetně hry na výhru v posledním kole, kdy už měla titul jistý. No a Jirka Rýdl, to byla prostě paráda. Kategorie H14 vypadá jako jedna z nejsilnějších v posledních letech, o přední místa tam bojovalo až deset kvalitních šachistů a ještě v posledním kole se na čtyřech z pěti prvních šachovnic hrálo jako o život, skoro do holých králů. A z téhle bitvy Jirka vyšel jako vítěz a potvrdil roli jednoho z favoritů. Škoda jen, že nehraje se svým trenérem v jednom družstvu, že ano!

Navzdory mému děsivému výkonu se mi v Koutech zase moc líbilo a už teď se těším na příští rok – ovšem asi už jen jako divák. Ono hrát, jezdit na lyžích, sledovat hru mladých a ještě třeba někoho připravovat, to je docela „záhul“. Tímto se také s Honzou (který k tomu občas řešil i pracovní problémy) omlouváme, že jsme nepsali na náš web – nebyl prostě čas, a ani elán. Co se týče šachových ukázek, odkazuji zatím na vlašimský web, kde Tomáš Vojta zasvěceně komentuje hru Jirky Rýdla. Snad sem i já jednou něco pověsím, ale musím se k tomu nějdřív nějak dokopat :-(