Zápas posledního kola krajského přeboru mezi Neratovicemi B a Caissou Úholičky už rozhodoval jen o umístění obou družstev v konečné tabulce – o postupu Mladé Boleslavi a Dolních Kralovic, stejně jako o sestupu Poděbrad, již bylo rozhodnuto. Tomu odpovídaly i značně kombinované sestavy obou soupeřů, v našem případě dokonce hrozilo i nastoupení v sedmi. Nakonec jsme nastoupili přece jenom kompletní, a výkon to vůbec nebyl špatný. Tentokrát zazářily zejména přední šachovnice, kde jsme soupeře – trochu překvapivě - doslova rozdrtili. Pravda je, že hra některých soupeřů působila poněkud bezstarostným dojmem, ale na příznivém hodnocení našeho výkonu to nic nemění. Dále stručně zmíním jednotlivé partie podle mých bezprostředních dojmů a následné analýzy v hospůdce u Framberků.

1. Purnoch (2152) – Vanka (2155): v ostré variantě Nimcovičovy indické bílý udělal chybu a ztratil pěšce, já jsem se ale do realizace nějak zamotal a octnul se dokonce v nebezpečí prohry. Nakonec ale vše dobře dopadlo, 1:0.

2. Framberk (2018) – Bargel (2112): v dračí sicilce s opačnými rošádami začal sice útočit černý, ale Honza se rutinovaně ubránil a poté, co černý „deaktivoval“ svého černopoláka antipozičním tahem e7-e5, náš borec s přehledem zvítězil. Vedeme 2:0.

3. Šilhan (2050) – Cvikl (1995): v Sämischově variantě královské indické bílý rochoval nakrátko, sehrál to pasívně a byl ztrestán rychlým figurovým přepadem na královském křídle, 3:0.

4. Hruška (2032) – Burda (2116): bílý v klidné variantě anglické využil opakovaných soupeřových pozičních nepřesností a přidal další bod, 4:0 na prvních čtyřech deskách, to už tu dlouho nebylo!

5. Hadžala (2069) – Vaic (2003): zkušený vůdce bílých si počkal, až se Mirek svými aktivními pokusy trochu vyčerpá a oslabí a pak udeřil a snížil na 4:1.

6. Sedlák (1905) - Kacafírek (1924): partii jsem nějak nezaregistroval, Luděk ale obětavě dorazil coby náhradník, povolaný na poslední chvíli, a proti remíze jsem rozhodně nic nenamítal.

7. Parpel (1744) - Buriánek (1890): v lehce neortodoxní variantě grünfeldky zaběhla černá dáma hluboko do týla nepřítele a o její osud jsem chvíli měl docela obavy. Petrovi se ale podařilo vyklouznout, získal figurovou protihru a partii taky zremizoval.

8. Halla (1818) – Nejedlý (1796): výměnná francouzská, ve které měl černý jediný cíl – partii zremizovat, což se mu rovněž povedlo.

Celkově tedy přesvědčivé vítězství 5,5:2,5 a konečné osmé místo, v což – přiznejme si to – po šestém kole z nás věřil asi jen málokdo. Opět jsme navzdory všem předsevzetím zopakovali velmi špatný start do soutěže, a teprve v předposledním kole jsme se definitivně zachránili. Je ovšem třeba poznamenat, že díky příznivé konstelaci sestupujících z vyšších soutěží letos opustil KP jen jeden tým. Podobný houdiniovský únik by se proto v budoucnu už podařit nemusel.

Partie zatím nedorazily, takže místo jejich rozboru se na tomto místě pokusím o stručné zhodnocení této sezóny. Tak tedy: hrajeme už několik let přesně to, na co máme. Jsme celkem dobrá parta již nikoli nejmladších hráčů, kteří se šachům věnují jako svému hobby – takže někdo asi víc, někdo skoro vůbec ne. Kromě soutěží družstev a zájezdů do Pardubic nebo na jiný turnaj klubový život moc neexistuje, ale to je dneska celkem normální. Navíc jsme každý odjinud, takže zaplať pánbůh za to, co předvádíme. Jen bychom si měli upřímně přiznat, že zásadně jiné to asi už nebude – čest případným výjimkám.

Co se týče výkonů jednotlivců, vše říká tabulka. Percentuelně nejlíp dopadl Michal Cvikl (5,5/8), který se po trochu nejistém rozjezdu výrazně zlepšil. Hraje solidní šachy, nedělá zbytečné chyby – bez připomínek. Já (6,5/10) to hraju už mnoho let podobně – tu docela dobře, tu příšerně, výsledek nakonec velmi slušný. Od turnaje v Koutech plním (zatím docela úspěšně) závazek – už žádné zbytečné časovky! Dále bych pochvalně zmínil Martina Dungla a Honzu Framberka (5/9). Oba hrajou zajímavě a bojovně, vidím tam i potenciáíl k dalšímu zlepšování; jen toho času na šachy kdyby bylo víc, viď, Honzo! Ostatní členové základní sestavy střídali světlé okamžiky s těmi temnějšími. Problémem Tomáše Hrušky (5,5/10) je zejména hospodaření s časem, to my starší pánové bohužel dobře známe. Partie Pavla Otruby (2,5/5) někdy připomínaly loterii, určitě k tomu přispěly i zdravotní problémy. Luboš Maršálek (3,5/8) asi se svým výkonem moc spokojen není, ale jeho partie s panem Doležalem (Bohemia Poděbrady) patří k tomu nejlepšímu, co jsme letos předvedli. Petr Buriánek (3/6) spolehlivě nastupoval jako stálý první náhradník a odvedl svou práci slušně. Zejména na začátku soutěže se katastrofálně nedařilo našemu hostu z Bohemky Radkovi Veverovi (3,5/9), proč – netuším. Na konci to už bylo zase dobré, škoda, že tahle sezóna byla asi jeho poslední v našem dresu. Mirek Vaic a Luděk Sedlák obětavě zaskakovali, když bylo potřeba, ale letos jim to prostě nevyšlo – příště to bude určitě jen a jen lepší. Zbylí tři hráči (Jirka Halla, Michal Schmalz a Jirka Tejkal) sehráli po 2 partiích, což je na hodnocení trochu málo. Jen si myslím, že „vycpávkám“ v sestavě bychom se napříště měli vyhnout, ať hrajou ti, kteří se budou za Caissu prát ze všech sil – i za tu cenu, že sestava bude papírově slabší. Ale o tom si ještě někdy na jaře nebo v létě určitě popovídáme.

Všem ještě jednou děkuji za předvedené výkony i dobrou komunikaci s kapitánem, a někde na turnaji nebo v Hraběticích nashledanou.