Na začátku července jsme vyrazili, někteří z nás opětovně, do Klatov na překrásný šachový turnaj, pořádaný ambiciozním oddílem ŠK Sokol Klatovy. Do hlavního FIDE Openu se přihlásili Míla Vanka, Honza Framberk, Pavel Rakouš a Marek Vlček, do vedlejšího (respektive do druhého) Národního Openu Ota Aron, Radim Hataš, Ondra Hataš a Míša Hatašová. Vzhledem k tomu, že v obou turnajích jsme byli zastoupeni čtyřmi hráči, bojovalo se také o celkový výsledek čtyřčleného družstva, což ale byla jen taková kosmetická motivace, vzhledem ke složení ostatních týmů. Odvážní Hoši od Bobří řeky, Pavel, Marek a Ota, ještě první 3 dny vstávali s kohoutím zakokrháním a vyráželi do Sokolovny na turnaj v rapidu. Kompletní výsledky jsou k nalezení na stránkách pořadatele, není ani mým cílem se nějak sáhodlouze rozepisovat o každém z nás. Spokojen s umístěním a výkonem může být Míla (který válcoval soupeře dokonalou domácí přípravou), Marek (jeho masochistické výlevy v zahájení kompenzoval zarputilostí ve střední hře) a Ondra (partie má jako noc a den, převažuje však nebojácný přístup). Dobré výkony, bohužel bez většího bodového zisku, jsou odznakem Otíka (ostruhy a bičík tentokrát nechal doma), Radima (oddech je možný až za čárou, ne 100m před cílem) a Míšy (jo, v dětech se člověk někdy nevyzná). Zbývají teda Honza a Pavel, kteří zahráli hluboko pod své možnosti (hlavně Pavel nás obšťastňoval obětěmi figur za nic a celkovou nedůsledností ve hře, zato Honza je omluven, neboť trávil celý týden se svou drahou polovičkou a když celou noc nespí, to je pak na výkonu znát, haha). Celková atmosféra všech turnajů byla příjemná a přes drobné nedostatky v pořadatelské činnosti (totální ignorování časových tísní od rozhodčího, prachmizerná vybavenost bufetu, neexistence popelníků před Sokolovnou, několikeré zapomenutí klíčů od hracího sálu atd.) byly vedeny v duchu fair-play (až na jeden incident s dodržováním pravidla dotknuto-hráno, ale moc o tom nevím, tak si nebudu vymýšlet). Co se týká mimošachové činnosti, navštívili jsme několikrát místní mexické, italské, čínské, kávové, čajové, rockové a já nevím jaké ještě podniky a trucpodniky. V Klatovech vaří znamenitě, jen by nemuseli do všech pokrmů přidávat......meloun. S obavou jsem vzhlížel k pikantní kyselé polévce, jestli se na mě z misky tato zelenina neusměje. Byl opravdu úplně všude. Stejně jako obtěžující......mouchy. Měly dokonce permanentku i do hracího sálu, sedaly nám na šachovnice, na pěšce, Otovi na koně, prostě hrůza. Nezúčastněný návštěvník mohl mít pocit, že se koná sraz bojovníků kung-fu, jak se všichni oháněli svýma rukama kolem sebe, až se figurky kymácely, a rozhodčí a pořadatel se spokojeně usmívali. Klatovy ve mě zanechaly 2 orientační body, melouny a mouchy. No, zato folklorní festival s podiem na náměstí měl své kouzlo, mě osobně uchvátil soubor kyperských turků a turkyň, přiznám se, že spíš těch turkyň. Posvícenská pouť plná všech možných i nemožných stánků nás také vtáhla do svého reje. Mlaskání nad teplým kuřátkem a chmelovým mokem při 30 stupních má své kouzlo, není nad to, se pořádně zapotit. Návštěvu festivalu heligonkářů bych ale doporučil jen těm nejotrlejším povahám, stejně jako čumendo „věhlasného“ Baru Malibu, kdo byli přítomni, pochopí. Celkově vzato to byl vydařený výlet na jihozápad Čech. Pořadatelé nám připravili i zákusek v podobě simultánky českých jedniček Davida Navary a Jany Jackové, přičemž interview s nimi bylo pomyslnou třešničkou. Nevím, zda pojedu za rok do Klatov znova, či někam jinam, ale je to hezké město i hezký turnaj, doporučuju všem.