Ať koukám, jak koukám, o výsledcích a hře našich družstev v této sezóně se na našem krásném webu nedočtu ani slovo, a tak jsem se rozhodl si napsat něco sám - samozřejmě o družstvu, ve kterém taky hraju, tedy o našem „áčku".
Před začátkem současného krajského přeboru jsme si dali celkem jasný - a ne nereálný - výkonnostní cíl: umístit se do šestého, či ještě lépe, do pátého místa, a zajistit si tak postup do první skupiny budoucího přeboru Středočeského kraje. Do soutěže jsme vyrazili v lehce posílené sestavě, místo Jirky Tejkala jsme získali jako hosta na druhou šachovnici našeho dobrého známého Karla Vlacha z DDM Praha 6. Nejtěsnější porážka v prvním kole s Rakovníkem nám sice náladu příliš nezkazila, ale v druhém kole přijeli do Úholiček naši dobří známí z Hostivic a naprosto nečekaně nás natřeli 5,5-2,5. A protože Příbram ve třetím kole byla zřejmě nad síly naší lehce oslabené sestavy (beze mne a Tomáše Hrušky jsme prohráli taky 5,5-2,5), byli jsme po třetím kole s nulou na chvostu tabulky. Pak jsme ale řekli dost a následoval řetěz čtyř výher, přerušený jen remízou s Jawou Brodce, bohužel také s jedním z konkurentů v boji o poslední postupová místa. A za téhle zatrachtilé situace jsme jeli bojovat s Vlašimí, kandidátem to postupu do 2. ligy.
O zápase si můžeme docela zajímavě počíst na výtečných webových stránkách našich soupeřů www.sachyvlasim.cz, včetně několika ukázek s diagramy a komentářem Tomáše Vojty. Ostatně lze si tamtéž i všechny partie zápasu přehrát. K vlastnímu zápasu jen pár poznámek, hrál jsem bohužel nejdelší partii a při rychlých obchůzkách jsem toho moc nevnímal. Snažil jsem se nerozptylovat a konečně zase jednou s Tomášem Vojtou neprohrát, ale nakonec jsem svou chybu udělal a prohrál věžovku, kterou by slušný hráč opravdu, ale opravdu prohrát neměl (viz jeden z diagramů na vlašimských stránkách). Takže se omlouvám za případné nepřesnosti zejména v líčení časového sledu událostí.
První (nebo druhý?) skončil Honza Framberk, který zarputile bránil a nakonec s přispěním soupeře (byl jím můj bohémácký kolega Honza Stoklasa) ubránil horší pozici v Sozinově útoku sicilské (pro ty mladší, kteří nevědí, že byl nějaký Sozin, je to varianta 6.Sc4). Na druhé šachovnici Karel Vlach bílými v anglické příliš o výhodu nezabojoval a remíza byla celkem logickým výsledkem oboustranně opatrné hry. Další partie ovšem brzký konec nevěštily.
Pro diváky zase jedno napínavé představení vytvořila naše hvězda Jindra Novák. Doufám, že jeho originální pokus o vyvrácení francouzské tahem 2. Sb5 (mimochodem, Fritz to má v knihovně!) najde četné následovníky, je to zjevně korektní. Bílý totiž přinutil zkušeného Vláďu Horáka již v 52. tahu ke kapitulaci a odvedl mu tak loňskou porážku. Mezitím vyhrál černými pěknou bojovnou partii Radek Vevera a tři body byly doma. V tuto chvíli jsem já měl na prvním prkně úplně vyrovnanou pozici, hůř nestál ani Pavel Otruba, a vypadalo to docela dobře. Jenže - Pavel sice z mírné pozice síly remizoval, ale pak už jsme jenom marně odvraceli soupeřovy direkty. Jinak letos dobře hrajícího Tomáše Hrušku Ondra Matějovský postupně úplně přehrál a nakonec v originální čtyřvěžovce i zahubil. Milan po nadějné oběti pěšce nepokračoval přesně, dal celkem zbytečně ještě jednoho, a mladý David Zvára se celkem s přehledem ubránil. No a za stavu 3,5 - 3,5 jsem se naopak neubránil já.
Pokud bych tedy měl zápas okomentovat jednou větou, bojovali jsme jako lvi, ale tentokrát se bohužel naše patronka Caissa asi někde poflakovala a nedávala na nás pozor. Myslím, že výsledek 4-4 by zápasu slušel lépe, ale na pozici našeho mančaftu před závěrem soutěže by se mnoho nezměnilo. Když se nám podaří oba zbývající zápasy vyhrát, šance na postup je slušná. Pokud ne, zahrajeme si prostě příští rok o stupínek níže a budeme si muset postup znovu - a asi obtížněji - vybojovat.

Všechny spoluhráče zdraví a na poslední dvě kola se navzdory nepříznivému osudu těší

Míla