V sedmém kole regionální soutěže jsme přivítali svého pronásledovatele v tabulce, TJ Sokol Zlonice.

S vědomím, že pokud bychom v tomto střetnutí neprohráli (ba dokonce vyhráli) těžko už by nás někdo připravil o postup, snažil jsem se sestavit družstvo z hráčů nejen s vyšší výkonností, ale také s aktuálně lepší formou a herní pohodou. Proto jsem nepostavil Alenku, které se nyní moc nedaří. Proto jsem z důvodu soukrommých problémů a starostí nechtěl hrát ani já. Naopak jsem se chtěl spolehnout na Otu, Mirka, Pepu a Ivoše. Míša na pátou patří nejen proto, že tam dosud měla 100%, ale také proto, že se blíží MČR mládeže, kde by ráda navázala na úspěchy z minulých let. Vinou objektivních příčin jsme nakonec nastoupili v sestavě trochu jiné, nikoliv však slabší. Soupeř přijel nejen v plné síle, ale doplněn na poslední chvíli o posilu (elo 2000) na první desce.

Když jsem se po půl hodině hry poprvé zvedl ze židle, byl jsem nadmíru spokojený. Ota stál bílými v sicilce vcelku pohodlně a začínal (už teď) mít časový náskok. Mirek měl v poněkud nestandartní  hře dámským pěšcem pevnou pozici. Ondra ve výměnné španělce hezkým taktickým obratem získal pěšce. Míša měla velký náskok ve vývinu a mohla jen hledat nějaké pěkné taktické motivy. No a mě se povedlo už ze zahájení postavit dobrou dynamickou pozici přímo vybízející k útoku na královské křídlo soupeřky. Takže zatím dobrý. O dalších pár desítek minut už to bohužel tak veselé nebylo! Všechny nás vyděsilo několik po sobě jdoucích nepřesností v Ondrově podání, které měly za následek ztrátu figury a velmi rychlý konec, 0:1. Ota už ztrácel materiál a jeho jedinou nadějí na záchranu byl rychle ubíhající soupeřův čas a Mirek hlásil, že víc jak remízu z toho nemůže vydolovat. Já jsem utahoval šrouby a věděl, že mým soupeřem už můžu být pouze já sám. Míša bohužel dovolila soupeři zkonsolidovat pozici a čekal jí ještě velmi dlouhý, avšak i nadále nadějný boj. Po delší odmlce bohužel Mirek ztrácí nějaké pěšce a pozice se pomalu hroutí. Ota soupeře neshodil a prohrává, 0:2. Jiskřičku naděje jsem ještě vykřesal já, když se mi podařilo svojí partii efektně zakončit, 1:2. V tento okamžik už však Mirkova pozice byla takřka beznadějná. Míše se sen o výhře rozplynul a vše dokonala jednotahovou hrubkou v koncovce, 1:3. A protože se Mirkovi zázrak v podobě plichtičky nepovedl, byl na světě celkem jednoznačný výsledek Caissa Úholičky „D" - TJ Sokol Zlonice 1:4.


Není třeba panikařit, není třeba se trápit. I přes porážku je pohled na tabulku velmi příjemný a boj o první místo máme stále ve svých rukách. Zloničtí se o potup ještě evidentně chtějí poprat a já doufám, že to bude s námi.


Radim Hataš