V prvním zápase krajského přeboru naše áčko hostilo nevyzpytatelného soupeře z Žebráku. Ovšem skoro kompletní sestava našich hostů nevěštila nic příjemného a očekávání se bohužel potvrdilo.

     Už během první hodiny pokazil černými celkem normální sicilku Jirka Tejkal a záhy bylo jasné, že proti velice soustředěnému Mrňovi bojuje za ztracenou věc. Jindra Novák, věren svému stylu, rozehrál velmi, ale opravdu velmi roztodivné 1.e4 c5 2.e5?!?! a v jeho pozici se záhy nikdo nevyznal – na štěstí to platilo i pro soupeře a z nepřehledné bitky se nakonec vylíhla převaha kvality pro nás. Pravda, bylo to za nějakého toho pěšce, ale to Jindru nemohlo rozházet a partii celkem s přehledem vyhrál. Spolehlivě hrál černými Marek, bez obtíží soupeře postupně přehrával, občas nastražil nějaký ten problém a nakonec sebral věž.  Neobyčejně bojovnou a složitou partii sehrála naše nová posila z Bohemky, Radek Vevera. Jeho soupeřem byl další zkušený matador Petr Zdeněk, který černými v dost nestandardním drakovi obětoval nejprve pěšce a, a poté co si bílý riskantně rochnul na dlouho, ještě kvalitu. Po (velmi rozumném) vrácení kvality Radek mohl inkasovat pěšce s lepší hrou, místo toho však dovolil pochod spojených středních „volů“ až na třetí řadu a jeho pozice se stala beznadějnou. Oba soupeři toho ale už měli tak akorát, hodnocení pozice se několikrát změnilo asi o 8 jednotek (včetně soupeřem přehlédnutého trojtažce) a nakonec boj ve stylu „chyť jak můžeš“ skončil asi zaslouženou remízou.
     Tím ale bouhužel končí ta příjemnější část tohohle referátu. Honza Framberk sice dlouho bojoval ve vyrovnané pozici s veteránem Hašplem, podařilo se mu získat spojené volné pěšce, ale soupeřův nenápadný šach překvapivě slavil úspěch – hrubka znamenala ztrátu věže i partie – a jak se nakonec ukázalo, i zápasu. Milan stál s Hadžalou dlouho celkem vyrovnaně – ba snad i o trochu lépe, ale v nadcházející časové tísni pozici pokazil a se dvěma pěšci méně se musel vzdát. Úplně nešťastně bojoval Tomáš s Frantou Hostičkou. Držel stále nejméně vyrovnanou pozici, ale dočista zapomněl na první časovou kontrolu a v 31. tahu spadnul. No a já s Tiborem Rujderem jsem dvakrát odmítl remis, ale jako už po mnohokráte, vůbec nic jsem nevymyslel a nakonec jsem byl rád, že jsem remízu jakž takž (přes asi prohranou dámskou koncovku) ubránil.
     Takže první zápas, jako bohužel v posledních letech dost často, se nám nepovedl, ale co se týče přístupu, snahy i bojovnosti kapitán nemá nikomu co vyčítat. V příštím kole nás čeká silná Vlašim, které máme co odvádět – tak doufám, že se nám to aspoň trochu povede.

Všechny zdraví
kapitán Míla