Tradiční turnaj v rapidu, který pořádá náš oddíl, se letos při svém 5.ročníku přetransformoval do posledního 9.turnaje 2.ročníku seriálu Grand Prix. Máte v tom trochu hokej? Tak to je dobře. 121 hráčů startovního pole, mezi kterými bychom našli 4 velmistry, 9 mezinárodních mistrů a 3 mistry(-ně) vyndalo doma vojenské podrobné mapy a jalo se hledat, kde že to vlastně ty Libčice nad Vltavou jsou. Informace, že někde mezi Prahou a Kralupy, je sice správná, ale ne dostačující, musí se dodat, že na levém
břehu naší matky řek (nejsme ale žádní levičáci). A vůbec, nejlepší je dostavit se do Úholiček a Libčice leží hnedle za polem. Taky Vás ve škole bavil zeměpis tak jako mne?

Takže, místní Kulturní Dům (pamětníci vzpomínají na Dělnický Dům a libčicko-myjavské hnutí, hanba) rozevřel v sobotní ráno své brány dokořán a byl nám po celý opravdu krásný teplý den příjemným útočištěm. Z hlavního sálu se dalo volně odcházet na zahrádku pod lípami (a překračovat opravdu hodně vystouplý kořenový systém našich národních stromů), na zahrádce pojíst trošku krkovičky či megaklobásku, ze zahrádky buďto vystoupit na terasu pod sluneční baldachýn, odtud do horní hospůdky a projít jí (pokud se člověk nezdržel) zpátky na chodbu a do hracího sálu. Anebo ze zahrádky pro změnu sestoupit do útrob Kulturního Domu, pyšně se zvící K-Klub, napojit svá hrdla u mexického baru, sestoupit ještě dva schůdky a sledovat na plátně první tři šachovnice online (samozřejmě s patřičným komentářem). Poté pokračovat dále vzhůru po schodech a objevit se, bože znova, ve spojovací chodbě k velkému sálu. Když to tedy trošku přeženu, musím konstatovat, že na všech třech patrech se o našince postarali.

Korzování mezi partiemi, vytváření skupinek, trhání skupinek, spojování skupinek, propojování skupinek ze skupinek, objevování se alternativních skupinek ze skupinek skupinek, no prostě, kvůli tomuhle jsem přišel a myslím, že během takového jednoho kolečka kráčeje ze sálu na západ s návratem z jihu jsem viděl a podebatoval se samými podobně smýšlejícími šachisty. Hlavní rozhodčí pan Benák zakázal nosit k partiím do sálu alkoholické nápoje, ale na mě si nepřijde :-) Hrdě jsem kráčel davem se svým nealkoholickým pivem a musím uznat, že to má něco do sebe. Rozhodně mě večer nebolela hlava. Já vím, Plznička je Plznička, tu nejde ničím
nahradit. Ale při šachách a v takovém horku... Navíc mi ještě do prvního piva vhodila Míša tic-tac a zásobu vitamínů jsem zpracovával po celý den (ikdyž to celkem slušně pěnilo).

Vůbec musím ocenit, že až na jeden incident s neznalostí šachových pravidel (které v dejvické Sokolovně určitě nevisí) se turnaj hrál stylem fair-play a opravdu nemusela skupina rozhodčích zasahovat. To jen vypovídá o tom, že jsme asi už dospěli :-)

Přestávka na oběd byla vyřešena opět geniálně (jak to jen dokáží chytré hlavičky z Caissy) a sice, 5.kolo se rozdělilo, nejdřív hrálo prvních 30 šachovnic a zbytek světa šel na dlabanec a pak se vyměnili. Já jsem samozřejmě byl v první hodující partě a sešel do mexického baru na výtečný hovězí gulášek. Pan Tlamsa opět exceloval a snažil se přesvědčit místní obsluhu o tom, že ten guláš je vlastně perkelt, lingvisticky při tom rozebíraje nuance maďarštiny, ale i tak mi chuť nezkazil a sám se po náloži olizoval. Nesmím zapomenout na jeden opravdu nepřehlédnutelný orientační bod a tím bylo nádherné selátko, které se s úderem poledne začalo otáčet na zahrádce na grilu a bylo mistrně mazáno mexickou omáčkou supermašlovačkou, která jinak představuje malířskou štětku. Improvizací ke hvězdám. Doslova, neboť ikdyž grilmaster pan Bouchačka postupně odkrajoval od okrajů a průběžně nám předkládal
naducané pekáčky, nejlepší masíčko bylo hotové až pozdě večer, na což nechtěli nebo nemohli někteří čekat a odjeli ihned po turnaji. Čekání ale stálo za to, grilované selátko je prostě bomba (kalorická).

Ti vytrvalí, co vytrvale vytrvali ve své vytrvalosti, obsadili zahradní lavičky a popíjeli a poklábosili o všem možném a bylo nám fajn. K naší úholičské squadře si přisedli i kralupští a opravdu jsme se bavili. Největším gurmánem večera byl zvolen pan předseda, který si počkal na rypáček a mistrně vydlabával prasečí mozeček... Když už se setmělo tak, že nebylo vidět na naše obličeje, začalo hromadné stěhování národů aneb návrat domů k mamince. Naše děvčata z Caissy (Monika s Maruškou) jsou ale bojové plemeno a vyrazili ještě do K-Klubu na diskotéku. Klobouk dolů. Tak to bychom měli.

...jo vlastně ještě ten turnaj. Jelikož to bylo v rámci Grand Prix, přijeli opravdu kvalitní hráči a ti samozřejmě prahli po nějakém dobrém umístění, neřku-li ceně. Rybník Brčálník všem vypálil GM Viktor Láznička z 1.ŠK Novoborský, nasazená jednička, který na 1.kolo zasedl k první šachovnici a pak si jen přesedal při změně barev. Jeho výkon 9 z 9 je jedním slovem famózní. Na skupinku pronásledovatelů nahrál celé 2 body, což se taky moc často nevidí. Na druhém místě skončil nakonec na lepší pomocné hodnocení FM Tomáš Vojta ze Spartaku Vlašim a třetí byl IM David Kaňovský z Agentury 64 Grygov. Jediná šance pro úholičský šach proniknout
na online (první tři šachovnice, navíc postavené v sále na pódiu, jo elita) byla jedině v 1.kole, kdy se setkávají páni a kmáni. Pan předseda (kdo taky jiný, že) rozehrál partii na první šachovnici s GM Viktorem Čističem Lázničkou a měl jediný cíl, vydržet co nejdéle. Nepovedlo se, neboť další předseda, tentokrát kralupský Miloš Gruber na druhé šachovnici bojoval s GM Jiřím Štočkem skoro až do holých králů a přesto, že všechny věžovky jsou remis (viďte, pane Tartakowere),  pan Štoček je zkušený matador a vyhrál, ale
stejně jsme koukali v K-Klubu. Není předseda jako předseda :-)

Příjemně strávená sobota. A pro hlavní organizátory Radima Hataše a Radka Nováka i pátek spojený s přípravou a neděle spojená s úklidem. Zvládli to na jedničku a patří jim za to náš velký dík.

PS: Tajemné plastiky u hlavního vchodu a abstraktní malby se šachovou tématikou na zdech v sále i v předsálí byly dílem žáků místní ZUŠ, kteří speciálně pro tuto akci vytvořili tuto kompozici a také jim patří velký dík.

Tak zase někdy.

Marek Vlček