Vzhůru do Františkových Lázní
V létě na turnaji v Pardubicích mě oslovil Emil Szirmai, jestli si nechceme zahrát na „jeho" turnaji Lázeňské garde v rapidu družstev ve Františkových Lázních. Kolegům z Caissy se nabídka zdála zajímavá, a tak v sobotu 19.9.2009 v časných ranních hodinách se vydal tým Caissy Úholičky v sestavě Míla Vanka, Honza Framberk, Marek Vlček, Luděk Sedlák a Jirka Halla z Úholiček (Honza a Marek), přes Roztoky (Jirka a Míla) a Dejvice (Luděk) do Františkových Lázní.

Hrálo se v historickém sále INGO CASINO, skvělé lázeňské ubytování jsme měli v hotelu Tři lilie hned vedle sálu. Škoda jen, že na využití lázeňského komfortu jaksi nezbýval čas. Jinak bylo vidět, že tam jsou zvyklí přece jen na jiné hosty, než jakými se ukázali být šachisté, kteří přijeli hazardovat tak nanejvýš se svým šachovým jménem. To poznal Honza Framberk hned při příjezdu, kdy ho přísný strážce kasína nenechal zaparkovat na jejich parkovišti, určeném zřejmě jen pro ty, kteří přijedou pustit chlup a roztočit nějakou tu tisícovku, pokud možno v jiné měně než v českých korunách.
Františkovy Lázně, založené roku 1793 a pojmenované po císaři Františku I., jsou menší a možná méně známé než jejich sestry Karlovy Vary a Mariánské Lázně, ale klidné lázeňské prostředí je tam nádherné a pro šachy jako stvořené. Vůbec se nedivím šachistům, že tak rádi a často pořádali v západočeských lázních turnaje, ani tomu, že mezi účastníky nikdy nechyběla tehdejší světová esa včetně Rubinsteina, Nimcoviče, Bogoljubova či Alechina, abych jmenoval aspoň ty nejslavnější. Mimochodem, slavné partii Duras - Cohn z turnaje v Karlových Varech, za kterou Oldřich Duras získal cenu za krásu a jejíž skvělý závěr s obětí dvou věží nejdete snad ve všech šachových učebnicích, bude už za dva roky rovných 100 let.

Lázeňské garde byl turnajem o Pohár ČR v rapid šachu družstev a přilákal prakticky celou čs. šachovou elitu na čele s posledním mistrem republiky Mahrlou Praha, jemuž měly konkurovat ostatní silné ligové týmy Novoborský, Turnov, Grygov, Zlín a další. Emil neprozřetelně slíbil každému velmistru startovné ve výši 2.000 Kč, a protože při současné inflaci tohoto titulu máme u nás velmistrů jako máku, dostal se podle jeho vlastních slov rozpočet turnaje navzdory řadě silných sponzorů brzy na nulu. Velmistři mi jistě prominou slovo inflace, nijak tím nezpochybňuji jejich výkonnost, k níž vzhlížím z pozice svého ela takřka s posvátnou úctou, ale nějak se mi zdál přirozenější stav, který trval zhruba do poloviny 60. let, kdy tento titul byl vyhrazen jen nejužší světové špičce.
Družstev se přihlásilo 48, průměrné elo těch nejlepších se blížilo 2500 (Mahrla 2492, Novoborský 2472, Turnov 2453 atd.). Caissa Úholičky se s průměrem 2009 skromně krčila na 33. místě, což nám ale nikterak nevadilo, přijeli jsme si hlavně dobře zahrát, a když se los nebo computer usměje, tak pokud možno i s některými soupeři ověnčenými mezinárodními tituly. Milovníci čísel jistě nepřehlédli, že naše průměrné ELO dosáhlo přesně hodnoty letopočtu, takže je naděje, že se náš rating bude s přibývajícími roky pomalu, ale jistě zvyšovat
Díky tomu, že jsem to byl já, kdo s Emilem Szirmaiem domlouval naši účast, nominoval jsem se do role samozvaného kapitána, čímž jsem dosáhl svého životního bafuňářského vrcholu, neboť jsem se stal šéfem takových kapacit jako jsou kapitán našeho áčka, trenér a veleúspěšný řešitel Míla Vanka, předseda oddílu a rovněž mnohonásobný kapitán úholičských družstev Honza Framberk, další několikanásobný kapitán „Zrcátko" Marek Vlček a dokonce samotný k.v.k. Jiří Halla. Pro cizí návštěvníky našich stránek vysvětlím zkratku k.v.k., která v Roztokách a Úholičkách znamená nedosažitelnou poctu, neboli „kapitán všech kapitánů". Tento titul patří už nadosmrti Jiřímu Hallovi, neboť předsednické a kapitánské funkce všeho druhu vykonává od založení oddílu Slovan Roztoky už více než 30 let. Takže jistě chápete, jak mi narostl hřebínek, když jsem po dva dny „velel" takovému týmu. Historie se nebude ptát, jestli má role spočívala také v něčem jiném, než v podepisování zápisu a ve fasování poukázek na kafe.  Má hvězdná kapitánská chvilka mohla přijít už v prvním kole, ale o tom víc v další kapitole, která se týká našich výkonů za šachovnicí.

V prvním kole nám los přisoudil jednoho z favoritů, SK Holdii DP Praha B (byli nasazeni jako č.9, průměrné ELO 2294) na čele s mezinárodně ostříleným IM Josefem Přibylem. Označení „B" bylo zřejmě vymyšleno pro matení soupeřů, protože žádné „áčko" tým Holdie v turnaji neměl. Přes náš hrdinný odpor se podle očekávání všechny partie postupně lámaly v náš neprospěch, ale od kanára nás zachránil na první desce Míla Vanka, který Přibyla zkušeně udržel a zaznamenal naši jedinou remízu. Mě ale připravil o tu zmíněnou hvězdnou chvilku, protože se o cenné remíze s mezinárodním mistrem nepřišel poradit s kapitánem.
První kola ve švýcaru obvykle připomínají houpačku, a tak se v 2. kole utkáváme s SK Mariánské Lázně (nasazení jako č.44). Potvrzujeme roli papírových favoritů a vítězíme 4:1. V dalších kolech už bychom měli dostávat soupeře plus mínus naší úrovně.
Sympatické soupeřky jsme přivítali ve 3. kole, jsou jimi silné Plzeňské queens, jedno ze tří ryze dámských družstev (kromě nich ještě tým Pretty women a družstvo K5 Němcovy, složené výhradně s děvčat K.Němcových na čele se skvělou a krásnou Kateřinou). Plzeňské queens jsou nasazeny jako č.28, na 1. desce hraje WIM Kateřina Čedíková, na druhé WFM Kristýna Havlíková, na zbývajících matka a dcery Palkovy. Favority rozhodně nejsme, ale držíme se udatně. Pochlapil se Honza na 2. šachovnici a rychle vyhrál, v ostatních partiích však čelíme náporu „plzeňských královen". Nakonec padl pouze Marek, ostatní partie končí remízou, stejně jako celý zápas 2,5:2,5. Hezkou a dramatickou partii sehráli Míla Vanka s Kateřinou Čedíkovou. Ta proti Mílově Holandské nasadila Stauntonův gambit (s tímto zahájením se setkají všichni účastníci ještě jednou v samotném závěru turnaje, zatím o tom ale nikdo nic netuší) a zle Mílu svírala. Nakonec v útoku nezvolila nejpřesnější pokračování, náš lídr se dokázal vysmeknout, v závěru sportovně nehrál na lepší čas (Mílovi soupeři v dalších kolech k němu samému tak charakterní nebudou) a udržel cennou remis. Partie to byla zajímavá a oba aktéři obklopeni hroznem diváků ji analyzovali dlouho po skončení kola.
4.kolo se nám nevydařilo. SK Karlovy Vary jsou nasazeny jako č.32 jen o místo před námi, ale výsledek je krutý. Remizují jen Marek a Jirka, zbývající partie prohráváme, celkově debakl 1:4 a padáme do dolních pater tabulky.
Poslední kolo prvního dne nás čeká Slovan Jindřichův Hradec, papírově další vyrovnaný soupeř (nasazený jako č.36). Výsledek odpovídá, 2,5:2,5. Škoda, že Míla, který soupeře přehrál, doplatil na rychlé tempo rapidu, které není jeho šálkem kávy. Vyhráli Honza a Jirka, kteří tak zvršili své slušné individuální výsledky prvního dne (oba prozatím 3 z 5).
Přenocujeme na 34. místě, skoro přesně podle svého nasazení. Vede Turnov před naším soupeřem z 1. kola Holdií DP. Mahrla je zatím 4., Novoborský dokonce až 7. Bedlivě sledujeme i soupeře z našeho mikroregionu: SK Kralupy na nás ztrácí bod a patří mu zatím 41. příčka, SK DDM Slaný A má stejně bodů jako my a je o místo za námi. Je to jasné, první zápas druhého dne budeme hrát spolu. Naplňuje se nepsané pravidlo podobných turnajů - abychom si zahráli se svými sousedy, musíme se trmácet na druhý konec republiky. Připomínám letošní Pardubice, kde jsme hráli nejen s Vlašimí, ale pochopitelně i mezi sebou (Caissa B vs. Caissa C). Radost z toho nemáme, a to ještě nevíme, že nás zítra čeká nejen Slaný, ale i Kralupy.

Příprava Caissy na druhý den šachových klání nebyla jednotná. Zatímco já s Mílou jsme po dobré večeři šli užívat komfortu lázeňského ubytování, zbylá část týmu (spolu s budoucí posilou Caissy v soutěžích družstev Karlem Vlachem) využívala pohostinnosti místních restaurací a notně posilněna a bojovně naladěna se vrátila až v časných ranních hodinách. Nelze rozhodnout, která příprava byla lepší - objektivně se zdá, že ani jedna varianta neměla na naše výkony podstatný vliv, jedině snad Marek jako by ožil a první dvě partie druhého dne (jako jediný z našich) vyhrál. Já jsem si nenechal ujít příležitost jít si po ránu zaběhat do lázeňského parku. Byla to nádhera, teď už nemůžu odjet domů nespokojený, i kdybych všechny ostatní partie prohrál.
Šachovou neděli jsme zahájili úspěšně, v krajském derby porážíme Slaný 3,5:1,5 (Marek a já vítězíme, ostatní partie končí smírem) a dostáváme se na průběžné 30. místo s vyrovnanou bilancí dvou výher, dvou remíz a dvou porážek. Vypadá to nadějně, bohužel ale závěr nám nevyšel podle našich představ.
V 7. kole máme silnou Světlou nad Sázavou (nasazená jako č.24). Prohráváme tři partie, vyhrává pouze Marek, ale to už jen snižuje naši porážku na přijatelných 1,5:3,5. Škoda Mílovy partie - znovu soupeře přehrál, ale už podruhé ho zradil čas.
V předposledním 8. kole se naplňuje naše předtucha a hrajeme druhé krajské derby s SK Kralupy. Je to jako vždy vyrovnaný a lítý boj do posledního okamžiku. Na horních deskách se dařilo soupeřům (Kopecký remízoval s Mílou Vankou, ale na 2. a 3. desce Štursa a Žamboch přetlačili Honzu a Marka), výsledek tentokrát zachraňujeme na 4. a 5. šachovnici - Jirka bezpečně poráží Františka Seinera a já Petra Lánského s velkou dávkou štěstí, když soupeř ve vyhraném postavení a s lepším časem pozici pokazil a nechal si dát mat. Takže 2,5:2,5 a díky tomu vyhráváme malý turnaj našeho regionu, protože Kralupy stejně jako my porazily Slaný, ale na rozdíl od nás „jenom" 3:2.
Jak známo, v každém švýcaru nejvíc záleží na výsledku posledního kola, a to se nám tentokrát nevydařilo. Naším soupeřem je Slavoj Litoměřice (nasazené č.26) a od začátku taháme za kratší konec. Remizují jen Míla a Jirka na první a poslední desce, ostatní partie prohráváme. Co naděláme, výsledek 1:4 nás ve vyrovnané konkurenci sráží až na 39. místo. Zdrceni z toho nejsme, zahráli jsme si dobře a příště se třeba bohyně Caissa usměje pro změnu na nás.
Nejlepšího individuálního výsledku z týmu Caissy dosáhl Jirka Halla. Potvrdil dobrou formu z posledních turnajů a ziskem 5 z 9 se jako jediný dostal přes 50%. Výsledky ostatních: Vanka 3,5, Framberk 3,5, Vlček 2,5, Sedlák 4,5. Pro zajímavost - náš přemožitel z posledního kola Litoměřice končí 26., stejně „husto" ale zůstává i v pořadí za námi. Kralupy mají stejně bodů a jsou na pomocná kritéria těsně za námi 40., naopak Slaný A po výhrách v posledních dvou kolech postoupil na výborné 34. místo. Vynikající výkon v týmu Slaného podal Karel Vlach ziskem 7 z 9. Věřme, že podobné procento úspěšnosti bude mít jako host úholičského áčka na 2. šachovnici v krajském přeboru.

Kdo neodjel předčasně a počkal si na úplný závěr, mohl se potěšit nevšedním zážitkem z partie živých šachů. Pěkně ji komentoval IM Ivan Hausner a výborně zahrála skupina historického šermu, která partii okořenila zajímavými souboji, jež následovaly vždy před významným vzetím soupeřova kamene. Hrál se Stauntonův gambit (proto ta zmínka u Mílovy partie s Kateřinou Čedíkovou) a smutným hrdinou těchto soubojů byla krutá černá (ve skutečnosti modrá) královna, která postupně vyřídila obě bílé věže na b1 a h1. Tím se ale vzdálila svému vlastnímu králi, a ten pak podlehl přesile soupeřovy armády. V ní hrála prim jízda a samozřejmě i bílá královna, ve skutečnosti červená. Její souboj s černým králem partii živých šachů stylově zakončil, což obecenstvo, mezi nímž byli nejen šachisté, ale i běžní lázeňští hosté, odměnili dlouhotrvajícím potleskem. Dobrý nápad, který připomněl časy dávno minulé, kdy byly takovéto produkce běžné nejen při šachových turnajích. Kdyby si někdo chtěl zmíněnou partii přehrát, najde ji ve sbírkách šachových miniaturek, neboť jde o partii Réti - Euwe, 2. partie zápasu v Amsterodamu 1920. Jediný rozdíl byl v tom, že IM Hausner ji z pochopitelných důvodů nechal dohrát až do matu, ve skutečnosti se Euwe po 17. tahu vzdal. A ještě jedna zajímavost, která se váže k onomu zápasu na 4 partie mezi Richardem Rétim a mladičkým Euwem, budoucím mistrem světa: Réti jej vyhrál 3:1 a oběť dvou věží provedl dokonce ve dvou partiích, bílými i černými figurami. Není divu, že Max Euwe až do konce života považoval Rétiho za svého učitele.

A to je za šachů všechno. Zbývalo už jenom koupit domů několik krabiček lázeňských oplatků jako dárky na usmířenou za víkendovou absenci a vyrazit na zpáteční cestu. I ta by si zasloužila delší povídání, zmíním jen nečekané problémy s Honzovým autem, kterému málem upadlo kolo, a příjemné závěrečné posezení v kiosku na domácích klobáskách a domácím koláči, vlastnoručně pečeném paní hostinskou. Podle Jirkova zvyku jsem si ani já neodpustil závěrečné „slovo kapitána", abych poté svou pomyslnou kapitánskou pásku předal zpět povolanějším. I proto slovo kapitána nebylo tentokrát dlouhé a v podstatě se dá shrnout do jediné věty. Byl to vydařený víkend a pěkný turnaj, na kterém by ani v příštích letech neměla Caissa chybět.
A jedna významná zpráva na samotný závěr. V týmu Slaného měl původně nastoupit Jirka Vaněček, dlouholetý člen roztockého a později úholičského šachového týmu. Nakonec do Františkových lázní nedorazil, ale omluvu měl více než pádnou: v den zahájení turnaje se ženil. Takže Jirko, velká gratulace od všech spoluhráčů a kamarádů a Tobě i nevěstě v manželství hodně štěstí!