Hello everybody.
Na první článek o Anglii a jejích hospodách není sice tolik zpětných vazeb, jak bych si přál, možná je to tím, že jste přesyceni všemožnými cestopisy a reportážemi, to chápu. Vypadá to, že se budu literárně uspokojovat pouze sám se sebou, tak s tím něco udělejte. No nic, jelikož jsou toto převážně šachové stránky, pokusím se nyní napsat něco o šachách.
Na začátek něco málo informativního. Jak už možná někteří vědí, navštěvuji místní šachový klub Thurrock Chess Club, jenž geograficky patří do Essex Chess Association, což je součástí Southern Counties Chess Union, jenž je zase součástí English Chess Federation. Za Thurrock pravidelně nastupuji na 2-3 šachovnici v Essex League (kluby z východního Londýna a jihozápadního Essexu, celkem hrajeme v osmi lidech, náš A team hraje Division 2) a v Southend & District League (kluby z jižního Essexu seskupené kolem města Southend On Sea, náš A team hraje Division 1, pro změnu v šesti lidech). Dále se účastníme různých polooficiálních pohárových soutěží (většinou v deseti lidech) a neoficiálních zápasů mezi hrabstvími (Essex vs Kent, Surrey vs Suffolk apod., s účastní šestnácti hráčů na každé straně). Určitě má tento systém nějaký hlubší smysl, nepodařilo se mi ale zatím zjistit jaký. Nejblíže pravdě je nejspíš to, že si každá federace určuje počet hráčů podle svých interních pravidel. Takže máme v Thurrocku celkem tři týmy v Essex League a další tři v Southend & District League. Je nás v klubu sice cca 40 členů, ale relativně velké množství mužstev je dáno tím, že v Anglii neexistuje pevné pořadí soupisek, takže podle toho jak má kdo čas a volno, může hrát prakticky kdykoli a kdekoli. To znamená, že tu nejsou vůbec žádné starosti s volnými hráči nebo hosty jednoduše proto, že tu žádní nejsou. Určitě dobrá věc v Čechách neznámá. Další dobrá věc je ta, že můžete být napsáni na soupisce několika klubů, znám hráče, kteří jsou napsání jako členové ve čtyřech klubech a samozřejmě můžou hrát za všechny týmy v těchto klubech. To je teda síla, vypadá to, že v Anglii berou šachy jako hobby (nepočítám zdejší extraligu, tady zvanou 4NCL, tam se to bere asi trochu víc prestižněji, ikdyž...). Další dobrá věc je ta, že ikdyž váš klub je geograficky umístěn třeba v Essexu, lze se přihlásit do London League a naopak. Možná že o tom ještě rozhoduje nějaká komise, to nevím, ale je to tady celkem běžná věc. London League je vůbec bomba, v těch vyhlášenějších klubech (Metropolitan, Cavendish, Ilford, Kings Cross, Athenaeum atd.) bych se svou výkonností patřil někam do druhé desítky hráčů, zato v Thurrocku jsem podle výkonnosti na čtvrtém místě v klubovém žebříčku. Z toho jste určitě poznali, že můj klub nepatří mezi ty mocné a je spíš na regionální úrovni (něco jako Úholičky), mám to zato do klubovny 15 minut a to je ten hlavní důvod, proč jsem zakotvil zrovna tady. Ikdyž i mezi našimi hráči se najdou perly, třeba David Haydon, první v našem žebříčku (ahoj Mílo) se umístil velice pěkně na srpnovém Mistrovství Anglie. Tolik k organizaci. Ještě musím napsat, že hrací dny si určuje každý klub podle sebe, my máme středu na Essex League a úterý na Southern & District League a ostatní kluby to mají samozřejmě jinak. To taková 4NCL se hraje systémem několika do roka se opakujících víkendových srazů, kde v jednom hracím sále sedí všichni hráči všech týmů, jo to asi nezažiju. Ale zase, náš David Haydon hraje kromě Thurrocku a jiných klubů ještě 4NCL, nevím jistě jestli zrovna 4NCL Division 1, ale určitě 4NCL Division 2. Vzhledem k tomu, že jsem chtěl pouze vyplnit můj volný čas, kdy zrovna nepracuji, našel jsem si nejbližší klub s tím, že si občas zahraju a rozhodně nemám žádné větší ambice hrát v nějakém bohatším klubu. Navíc na předních šachovnicích kde hraju, mám soupeře s výkonností minimálně stejnou nebo lepší než já, takže si rozhodně zahraju kvalitní partie. Takže kdybych náhodou měl možnost v Čechách na dovolený nastoupit za Caissu, nebojte se kapitáni, rozehraný jsem dost. Co se týká hracího času na partii, tak platí to samé jako u počtu šachovnic, každá místní federace si o tom rozhoduje sama. Takže v Essex League Division 2 máme tempo, a teď se podržte, 90 minut na celou partii bez přidávání času nebo 80 minut s bonifikací 10 sekund na tah, přijde na to, jestli má domácí oddíl analogové či digitální hodiny. Mám s tím docela problémy, ale musím si zvyknout. Jelikož se tady berou šachy hlavně jako hobby, stává se naprosto běžně, že třeba jeden hráč má převahu, dalo by se říci vyhranou partii, ale má strašně málo času a tak když už ví, že v poslední minutě co mu zbývá, nedokáže dát soupeři mat, nabídne remízu a v 90% je vyslyšena. Co se týká šachového hodnocení neboli ELO, to tady znají, myslím FIDE ELO, ale používají ho pouze v těch vyšších patrech soutěží družstev. Jinak tady mají svůj národní ECF rating, Přepočet je poměrně jednoduchý. Tak třeba já mám FIDE ELO 1956, takže počítáme (1956-650):8=163. Kdybych měl pouze české národní a ne FIDE, vzoreček je stejný, jen odečteme 600 místo 650, takže (1933-600):8=166. Při mojí registraci v England Chess Federation jsme samozřejmě vypočetli, že mám v přepočtu 163 ECF rating, takže nastupuji k zápasům s tímto hodnocením. Pokud vás zajímá kvalita zdejších partiíí, zprvu jsem měl pocit, že jejich ratingy jsou trošku nadhodnocený, teď už ten pocit nemám, takže dá se říct, že hrajou přesně na takové úrovni, jaký mají rating. Vedle soutěží družstev tu existují samozřejmě i turnaje jednotlivců, vážné partie, rapidy, blicky, stejně jako v Čechách. Navíc jsou ve většině turnajů (zde pojmenované jako Conferrence nebo Congress) vedle hlavních Major a vedlejších Minor ( a samozřejmě Open, kde může hrát prakticky kdokoli) vypsány oddělené turnaje pro hráče s ECF do 160, do 140, ale i třeba do 100, takže opravdu každý má šanci na umístění a cenu. Ještě malá poznámka k ratingu, v Anglii počítají dokonce rating i z rapidu, takže má každý dva. Jeden z vážných partiíí a jeden z rapidu. A ještě počítají, kolik mají započítaných partií v mezidobí mezi vydáním ECF listiny, to ale nejspíš o ničem nerozhoduje, má to pouze informativní charakter. Když vám započítají třeba jenom 5 partiíí, jste v kategorii E, když jich máte 20 a více, jste v kategorii A apod. Ještě existuje kategorie X, to nevím, co to je, asi junioři nebo nasazovací rating, nevím a ani mě to neva. Samozřejmě ty samé kategorie jsou i u ratingu z rapidu, takže celé to může vypadat třeba takto. Marek Vlcek, 163X, 166A (první číslo je standard, druhé rapid). Pokud by měli ještě rating z blicek (o čemž tady bují vášnivá diskuse) tak to by bylo něco pro matematiky. Jinak jak jistě tušíte, Anglie je zemí mnoha národů a proto ani šachy nejsou výjimkou a běžně potkávám na turnajích nabo v zápasech družstev všemožné barvy pleti a všemožné jazyky. Jelikož pocházím z Čech a jak známo, Angličani mají docela problémy se zeměpisem, jsem pro ně ten z východu a dá se říct, že všichni šachisti z Čech, Polska, bývalé Jugoslávie, bývalého Sovětského Svazu, prostě všichni East Europe tu mají (podotýkám v šachách) prestižní postavení, protože Angličani si myslí, že už jsme se narodili se šachovým talentem v kolébce. Typický příklad, při posledním zápase družstev jsem přemýšlel cca 20 minut nad obětí jezdce za pěšce (nejspíš nekorektní), ale po zahrání prvního tahu mé kombinace se soupeř (rating 154) podíval na moje jméno v partiáři a po zjištění, že budu nejspíš z východu, bez mrknutí oka á tempo oběť nepřijal, takový cítil respekt, že to nechtěl ani počítat. Tohle se mi už dlouho nestalo. A co se týká šachového gentlemanství, je to tady jako v ráji. Všichni hráči, ale i pořadatelé, rozhodčí, funkcionáři jsou maximálně vstřícní, usměvaví a ohleduplní. Tady se snad ani nedá vyhrávat na čas, porušovat pravidla (třeba dotknuto-hráno), rušit ostatní hlasitým hovorem, člověk si to prostě nedovolí. A když se někam přijede pozdě (což je v Anglii celkem běžné vzhledem k neustálým dopravním zácpám), domácí jednoduše nabídnou hostům čaj a když si hosté zakouří a dostanou se do pohody, teprve se začne, samozřejmě se nikomu žádný čas neubere. Tomu říkám absolutní šachová pohoda a relax. Co myslíte, lze to provozovat i v Čechách? Takže snad vám tento článek trošku přiblížil šachový život v Albionu. Jinak uvažuji o mé účasti na prosincovém London Chess Classic a o lednovém turnaji v Gibraltaru. To jen tak na okraj, záleží, jak se k tomu postaví můj šéf v práci. Když bůh dá a budu mít náladu, možná napíšu i nějaké reportáže. Tak se mějte všichni fajn v té České kotlině.
Marek
PS: Ikdyž žiju v Anglii už rok, na šachy jsem začal chodit teprve před měsícem, dříve na to nebyl čas (což je samozřejmě výmluva). Je sice pravda, že po mém srpnovém přestěhování se do nového bytu na břehu Temže to mám do klubu blíže než ze starého, ale jelikož teď žiju v dokonalé harmonii a pohodě (což před tím samozřejmě taky, ale měl jsem v minulém bydlišti docela dost jiných komerčních lákadel, znáte to), obšťastňuji místní svou přítomností až nyní.
PPS: Žádné partie na zdejších stránkách ode mne neočekávejte, to si nechám až do libčických hospod.
PPPS: Zpráva speciálně pro ty, jenž si pamatují Petra Vachtfeidla, který kdysi docela úspěšně válel za Caissu. Již několik let žije v Londýně a ikdyž jsme se ještě nezkontaktovali, zjistil jsem, že je kmenovým hráčem Metropolitan Chess Club a dokonce hraje i zdejší 4NCL. Snad se za to na mě Petr nebude zlobit, že jsem to takhle prásknul, ale aspoň vidíte, že Caissa Úholičky není na ostrovech úplně neznámý pojem.
GENS UNA SUMUS