Hello everybody.
 
Při listování archivem našeho webu a zpětném pročítání mých už letitých příspěvků jsem zjistil, že je načase zase něco rádoby vtipného napsat. Jelikož jsem momentálně už rok tak trochu mimo šachovou mísu, nebude to tentokrát nic o žádném turnaji, ale pokusím se vyprodukovat krátkometrážní eseje z mého pracovního pobytu ve Spojeném království. Jelikož nejsem majitelem žádného blogu, šoupnu to na naše šachové stránky, snad to nikomu nevadí. Navíc pan předseda říkal, že to je dobrý nápad a jediný kdo má vždycky pravdu je maminka a předseda. Podle zpětné odezvy buďto budu
pokračovat dále nebo toho nechám, tak se snažte reagovat v komentářích, ať mám aspoň trošku pocit, že na naše stránky někdo chodí. Musím hlavně podotknout, že toto nejsou žádné výpisky z Wikipedie, ani ukradené stati z jiných (a že jich je)pojednání o Anglii (ikdyž se může stát, že
podvědomě se mi sem vkrade pár frází, za což se předem omlouvám), je to můj
subjektivní pohled a snad aspoň trošku přiblížím tuto zemi ostatním šachistům. Všechno, co se mi honí v hlavě je tak na malý román, takže to bude na pokračování (to záleží hlavně na vás). Takže přátelé, máme tady první téma a sice:
 
HOSPODY (PUBS)
 
Anglické hospody jsou zvenčí velmi rozmanité, navíc mají často zvířecí názvy (Liška a zajíc, Bílý jelen, Sněžná husa apod.). Najdeme je v úplně všemožných budovách, zato vevnitř jsou víceméně stejné. Jistojistě je poznáte podle toho, že se před nimi na chodníku povaluje tisíce vajglů. Protikuřácký zákon tu existuje asi 3 roky (abych nekecal) a tak chodí všichni kouřit ven. Že tam nenajdou popelníky je chyba té konkrétní hospody, která se nestará o to, co se děje venku (ikdyž tu a tam je vidět
improvizovaný popelník ve formě jakési staré plechové krabice). Jelikož se tady platí docela velký poplatky místní radnici na udržování veřejných prostor, je to pochopitelný. Tak vejdeme dovnitř. Zde musím podotknout, že píšu z vlastních zkušeností z návštěv vesnických či příměstských, vlastně i městských, ale de facto úplně obyčejných a normálních hospod. V lepších
restauracích je situace trošku jiná a třeba ve čtvrti SOHO platí úplně jiný zákony. Tam jsem sice taky byl, ale netroufám si popsat zdejší dění, možná příště. Tak vejdeme dovnitř (opět). A první co nás upoutá je opravdu dlouhý barpult s minimální nabídkou tak šesti, osmi piv. No, slovo „pivo" dám raději do závorek, je to něco úplně jiného, než na co je našinec zvyklý. Mě třeba trvalo 3 měsíce, než jsem přišel na chuť anglických piv, ale říkám vám, stojí to za to. Vedle nabídky místního pivovaru, což je dokonalá všehochuť všech barev, síly, teploty a jakosti tu jistojistě najdeme zástupce velké anglické značky (což je ve většině případů Fosters nebo Carling, docela chutná piva, musí se ale pít vychlazená), dále zástupce černých kvasnicových piv (můj oblíbenec irský Guiness, o něco slabší nářez
z Yorkshiru a sice Tetleys), taky aspoň jednu značku cidera
 (zkvašený jablečný mošt, dobrý je Strongbow), nějaký ten ležák z kontinentu (Stella, Leffe, Heineken, Carlsberg, Tuborg, Amstel, Becks, San Miguel, Perroni), většinou i nějaké ty speciální piva (černý hustý karamelový Abbott, pro změnu bílý silný Pale Ale, lomcovák Goblin, středověký Old Spencklen nebo 1664). Česká piva tu nevedou, ale je pravda, že na letišti Heathrow mají v místní, dalo by se říci hlavní, nálevně točený Staropramen. Pokud chce našinec ochutnat piva z celého světa
(myšleno z Čech), musí do supermarketu, kde si určitě vybere (zde ale pozor, Staropramen tu najdeme ještě pod starým logem a Budvar se tu jmenuje Czech beer), ale zpět do naší hospody. Po rozkoukání se a zjištění, že tu je tak šest až osm druhů piv (podotýkám minimálně), si většinou při první návštěvě dáte to, co znáte, takže jedna točená Stella s tím, že na prozkoumávání všemožných  značek bude času až až. Tak a první jinakost od Čech je ta, že pokud si po příchodu sednete ke stolu, tak tam sedíte ještě teď a nikdo si vás nevšimne. Pro pivo se chodí k pultu a platí se hned. Když už takhle jdete dejme tomu pro šestý pivo, možná vám to přijde až trapný, ale tady jsou na to takhle zvyklý. Stejné to je s jídlem, vyberete si z jídelního lístku, jdete k baru si objednat, zaplatit a nahlásit číslo stolu a pak čekáte, co vám vlastně donesou za žvanec. České pochutiny k pivu neboli utopenci, zavináči, pepřenky, matesy, hermelín tu vůbec
neznají a nevedou, většina si dává hamburgera nebo smaženou rybu a ranolky. Měl bych se vrátit ke kvalitě nabízených piv, ale pokud se díváte, jak vám ho točí, většinou vás přejde chuť už teď (upřímně, já jsem byl tak konsternován zdejším způsobem točení, že jsem dobré 3 měsíce neměl tu sílu ochutnat nic a pil jsem jenom Stellu, kterou docela znám). Žádné točení po skle a udělat pěnu, žádný takový. Sklenice se postaví pod pípu a pípa se spustí přímo po vertikále. Natočí se úplně plná sklenice (tady mají pinty, což je trošku větší půllitr) a nedejbože, kdyby se tam vytvořila pěna. Točí se tak dlouho, dokud není pivo až po okraj a většinou pak musíte upít, jinak to ani nedonesete ke stolu. Teda pokud máte kde sedět, což přes
týden není problém. Ale v pátek a v sobotu jsou místní hospody tak narvaný, že s pivem normálně stojíte třeba celý večer před barem a někdy i mezi stoly, tady to je naprosto normální. Takže, kvalita zdejších piv. Některá jsou absolutně bez invence a bez chuti, zato některá výše jmenovaná mají co nabídnout žíznivému člověku. Klasický český pivař samozřejmě pohrdne takovou nabídkou, jde ale jen o to, jak dlouho. Přizpůsobit se je jedna z našich dobrých vlastností. Kamarád Ricky mi doporučil, a za to mu děkuji, dát si v hospodě Snakebite neboli hadí kousnutí. Nikde to na vývěsce nenajdete, taky to dělají jen v každé třetí putyce (ono je to totiž tak silný, že místní jsou po jedné, dvou sklenicích strašně agresivní), ale když už máte to štěstí a silné srdce, hurá do toho. Vezme se prázdná sklenice pinta, natočí se do půlky nějaký ležák (Stella), kápne se pár kapek sirupu z černého rybízu a doleje se ciderem (Strongbow). Kupodivu to není vůbec sladký, ba naopak. Hořký a silný a povzbuzující (bohužel k
agresivitě). Jenže když má člověk žízeň, tak tam šoupne jednoho Snakebite na ex a jde zas dál a lidi na něj koukají jak na zjevení (osobní zážitek). Ricky je vůbec veselá kopa, ještě mě nabádá, abych si před Snakebite vyčistil vnitřnosti panákem vodky, tomu se říká Snakebite Diesel, ale všechno zase mít nemusím. Jinak  hospody jsou uvnitř velice čistotné, někde mají i koberce nebo knihovnu (a taky všudepřítomné kamery). Hracích automatů tu je poskrovnu, možná tak jeden na hospodu (ne v SOHO, ale to je jiný svět), zato všude jsou minimálně dva terče na šipky, kulečníkový stůl a hlavně veliké plazmy na sledování fotbalu, kriketu či rugby. Našel jsem i pár hospod, které byly vyloženě zaměřené na určitý fotbalový klub, ale
to je spíš výjimka. Zavírací doba je ve 23 hod., což poznáte podle toho, že chvíli před zavíračkou hostinský zazvoní zvonečkem na poslední objednávku. Některé taverny mají koupenou licenci třeba do půlnoci či do jedný do rána (v SOHO třeba i do tří do rána, ale znáte to...), ale pak nekompromisně vypoklonkují zbylé hosty a může být třeba plno, prostě se zavírá. Tyto veškeré informace jsou samozřejmě o typických vesnických nebo městských periferních hospodách. Samozřejmě, že existují i podniky na vyšší úrovni, kde vás obsluha pohodlně posadí ke stolu a stará se o vás, tam já moc nechodím. Tam se taky očekává spropitné, které si někde dokonce už drze zaúčtují na lístek. To když jste v taverně bez obsluhy, žádné spropitné se nedává, pač není za co. A co stojí pivo? Nejdražší je Guiness a speciální piva 2,80 až 3,40 libry. Normální piva tak 2,20 až 2,80 libry. Zase opakuji, že v místních tavernách. Pro turisty v centru Londýna jsou připravený ceny v restauracích s obsluhou tak o 2 libry dražší. No a pokud si dáte hamburgera nebo smaženou rybu s hranolkama, tak to stojí tak 3 až 8 liber, přijde na to. Zato v centru minimálně 10 až 15 liber. Jinak chodím s místními přáteli do taverny jednou týdně, většinou v sobotu nebo v neděli, dám si svých 6 Guinessů, nějakou tu tresku a je mi fajn. Tvrdý alkohol tu samozřejmě mají taky,  víceméně to samé co u nás, ale to já nepiju. Velký panák (tady normální) tu stojí 1 libru a dvojitý (tady velký) 1,50 libry. Víno mají v pubech taky, z Chile, Californie, Jižní Afriky, Austrálie. V tom se nevyznám, ani nevím, co to stojí. Ale v jednom pubu v Holbornu jsem viděl pípu, ze který točili rozlévaný víno, tak asi to taky pijou. Jinak co se týká bezpečnosti, tak NIKDY jsem nezažil žádné narážky na mou národnost, všichni hosté jsou víceméně v pohodě. Slušní, milí, ochotní (většinou). Problémy můžou nastat, když třeba po prohraném ligovém zápase West Hamu
utrousíte v hospodě, kde se povalují zástupci tohoto klubu, pár nemístných poznámek a hned je oheň na střeše. To vám pak nepomůže ani svěcená voda. Myšleno trochu s nadsázkou, samozřejmě. Fotbal je vůbec dobré téma do hospody, taky politika a ženský. To je stejný jako v Čechách. Můžete přijít do hospody v  jakémkoliv oblečení a nikdo si vás nevšimne. Takže normálně sedí lidi v oblecích u jednoho stolu s lidmi v teplákách, co jdou ze šichty ne jedno. Existují tady i staré známí kluby, zde zvané Workingmens club, což je pozůstatek těch idylických klubů, co známe z filmů, jak tam sedí gentlemani a popíjejí whisky, kouří doutníky a čtou si Timesy. Přetransformovali se do dnešní doby v normální hospody, ale jen
pro členy. Jelikož navštěvuji místní šachový klub, který sídlí hned vedle
takovéhoto klubu, chodím si tam pro pivo (nejsem sice členem, ale šachistům tam nalejou, oi). Uvnitř je to úplně stejné jako všude jinde, asi se ale platí členské příspěvky a je to dělaný, aby tam chodili jen místní, co se znají a nikdo přespolní. Sami angličani nemají jasno v účinnost těchto klubů, je to takový pozůstatek minulosti. V centru Londýna je taky spousta originálních jídelen neboli hospod, kde mají speciality na jídelním lístku, třeba skotskou zvěřinu nebo yorkshirské jehněčí. Zase to jsou normální hospody, jen s něčím navíc. Dneska už chodím do místních podniků naprosto nezaujatě a bez předsudků, posedím, pokecám (v Anglii není běžné, aby spolu neznámí lidé hodili řeč, jsou tady všichni spíš uzavření, ale hospoda je jediné místo, kde můžete naprosto s přehledem oslovit neznámého poutníka u baru a nebude to považováno za nezdvořilost) a popřemýšlím nad nesmrtelností chrousta. Už začínám mít žízeň, takže jdu do pubu The Fleet na párek Guinessů a možná se zapojím do debaty, jak vyhodili Rooneyho z Manchesteru United, protože to je jediný téma na tenhle večer.
 
Marek
 
PS: Očekávám návrhy na další téma, uděláme z toho takovou komunikační nit.

Komentáře

Anketa