V osmém kole jsme doma uvítali dalšího soupeře, se kterým byly v posledních letech potíže, totiž  naše dobré známé z Kralup. Po prohře s Příbramí nám sice takříkajíc už o nic nejde, ale „kralupákům“ jsme měli oplácet dvě prohry z posledních sezón.
První hodina hry byla velice opatrná a nikde se toho moc nedělo. Na první desce mi sice vyšla domácí příprava a trochu méně běžným pořadím tahů jsem Honzu Štursu zavedl do méně probádaných vod, ale nevytěžil jsem z tohoto dílčího úspěchu vůbec nic a partie rychle spěla k remíze (22 tahů, ale docela dost spotřebovaného času). Ještě dříve remizoval Radek (15 tahů), a ani Milan tentokrát soupeře moc nevyzkoušel (18 tahů). Jirka Halla se musel bránit útoku čtyř pěšců v královské indické, ale soupeř svou bojovnost vyčerpal jen volbou zahájení – v nejasné pozici taky remis (17 tahů). O něco déle, ale rovněž velice klidně se hrál klasický scheveningen v partii Slapnička – Framberk (32 tahů), a ani v partii Jirky Vaněčka s Lubošem Maršálků se nebojovalo úplně do krve, i když v jednom momentě se zdálo, že tam Jirka začíná něco mít. Takže šestá remíza (27 tahů) a zbývali poslední dva bojovníci z našeho elitního zadního voje. Luděk narazil na svěšnikova v podání Jirky Kopeckého, celkem rozumně se vyhnul teoretickému souboji a vyměnil koně na c6. Partie probíhala dost svérázně, ale dlouho ani zde nikdo nenarušil rovnováhu. V asi vyrovnané pozici ovšem Luděk zahrál riskantní 19.g4?!, po kterém nebylo úplně jasné, komu víc prospěje otevření sloupce g. V dalším průběhu se ale soupeř dopustil několika nepřesností, Luďkovi se podařilo uvolnit pěšce e a přejít do obtížné lehkofigurové koncovky, kterou soupeř v časové tísni nezvládl a prohrál (viz první partiová ukázka).